„Jsem silná osobnost, která unese spoustu věcí. Taky jsem si toho sobě v životě dost nakládala. Myslím, že mým životním krédem je být spravedlivá. Když se nad tím víc zamyslím, tak je to jednoduché - nelhat a nekrást,“ řekla Moučková v roce 2013.
V televizi působila už v začátcích veřejného televizního vysílání v Československu. „Od roku 1952 jsem hlásila v rozhlase, ale televize mě jako nové médium zajímala,“ uvedla před několika lety. Do televize nastoupila v roce 1956 a stala se první televizní zprávařkou v Evropě. Do té doby tento post zastávali jen muži.
  |
V srpnu 1968 v televizním vysílání informovala o invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. „Říkala jsem si, co si to dovolují, ti šmejdi, překročit hranice jiného výsostného státu, to je něco tak strašného,“ vzpomínala později. Ze studia byla poté vyvedena se samopalem sovětského vojáka v zádech.
Po upálení Jana Palacha v lednu 1969 podporovala studentské protesty. Kvůli tomu musela z televize odejít a následně dostala zákaz vystupování v médiích. Dvě desítky let myla podlahy či lepila pytlíky, ale odvaha ji neopustila. Jako jedna z prvních například podepsala Chartu 77.
Až po revoluci v roce 1989 se mohla vrátit do médií. Moderovala například televizní cestovatelský pořad Objektiv a působila jako zprávařka v pražské Svobodné Evropě. V roce 2013 dostala cenu Arnošta Lustiga za udržení a rozvoj hodnot, jakými jsou odvaha a statečnost, lidskost a spravedlnost. Ve stejném roce jí také prezident Miloš Zeman udělil medaili Za zásluhy. „Každý z nás je ale jinak silný, s tím jsme přišli na svět. A tak neodsuzujme ty slabší,“ řekla po zisku ceny Arnošta Lustiga.
