Zemřela doma v přítomnosti své matky Olgy a pracovnic hospice poté, co jí už předtím začaly selhávat játra a ledviny. Následně se dostavilo i vnitřní krvácení. V posledních dnech už nepřijímala potravu, pouze tekutiny.
Lékaři neuměli statečné pacientce pomoci, jedinou variantou bylo uvedení do umělého spánku či zvyšování dávek léků na úlevu od stupňujících se bolestí. Jenže ani ty největší dávky už ke konci nezabíraly.
Rozhovor s Olgou Joklovou: Ještě jednou bych si chtěla zatančit |
„Poslední dny byly těžké, noci byly nejtěžší. Olinka věděla, že odchází. Po každém probuzení se divila, že pro ni ten anděl ještě nepřišel. Včera k večeru, když se začalo stmívat, už nevnímala, byla bezvládná. Dýchala přerývavě. Najednou otevřela oči, podívala se na mě. Vzala jsem ji do náruče a ona dodýchala. U maminky, v klidu a bezbolestně,“ řekla Olga Joklová starší. Ještě v květnu nemocná žena poskytla rozhovor pro server Lidovky.cz. Rozhovor čtěte v odkazu.
Pohřeb Olgy Joklové se uskuteční v pondělí 24. srpna ve 13 hodin na hrádku Roštejn u Telče, kde zesnulá o letních prázdninách provázela návštěvníky na hradě v letech, kdy jí to ještě zdravotní stav dovolil.
Matka se chystá popel své dcery rozprášit do vln oceánu u španělského ostrova Tenerife, kam Olga jezdila na ozdravné pobyty. „Už tam na nás čeká loď Olčina oblíbeného lodivoda Cesara. Doplujeme k útesům a s místními přáteli pak rozprášíme Olčin popel na místech, která tolik milovala,“ uvedla Olga Joklová starší.
Handicap není trest, říká nová držitelka ceny Olgy Havlové |
Minulý týden navštívil její umírající dceru jihlavský kněz Bohdan Sroka a neustále u ní byly přítomny i pracovnice hospicu. Střídaly se návštěvy přátel, kteří se s ní přicházeli rozloučit. O Olgu pečovala celý život. Její vrozená nemoc se začala prudce zhoršovat před půldruhým rokem a v posledních měsících Olga prodělávala opakované hospitalizace při akutních zhoršeních stavu.
Vrozená nemoc odborně zvaná epidermolysis bullosa je neléčitelná, lze pouze zmírnit její projevy, při kterých se nemocným rozpadá kůže i povrchy sliznic. Většina nemocných umírá už v dětském věku či během dospívání.
Olga Joklová, držitelka ceny Olgy Havlové pro rok 2015.
Olga Joklová byla v tuzemsku nejdéle žijícím člověkem s tímto onemocněním. „Měla těžký, ale bohatý život. Zažila tolik, co ostatní nestihli ani ve snu. Splnila jsem všechno, co si přála, jenom jsem jí nedokázala pomoci odejít dřív. Prosila mě o to. Říkala jsem jí: musíš počkat, až si tě nebe vezme. Zlobila se, že to nebe nějak dlouho čeká,“ dodala její matka.
