Úmrtí oznámil její tajemník Michal Rusinek, podle něhož zemřela "pokojně ve spánku". V češtině první dámě polské poesie vyšly sbírky básní jako Sůl, Konec a počátek či V Hérakleitově řece.
Ke Krakovu a jeho intelektuálnímu prostředí si rodačka z Bninu u Poznaně vytvořila pevné pouto, což se projevilo i v jejím díle. Na tamní Jagellonské univerzitě nedokončila studium polské literatury a sociologie.
Szymborská dostala v roce 1996 Nobelovu cenu. Podle poroty se jí toto prestižní ocenění dostalo za "poezii, která s ironickou precizností umožňuje, aby se historický a biologický kontext dostal na světlo ve fragmentech lidské reality". Nobelův výbor ji označil za "Mozarta poezie".
Před Szymborskou dostali Nobelovu cenu za literaturu tři Poláci - Henryk Sienkiewicz, Wladyslaw Stanislaw Reymont a Czeslaw Milosz.
Szymborská je literárními kritiky označována za autorku meditativní, filozoficko-intelektuální poezie, která spojuje hlubokou morální reflexi a filozofický pohled s poetickou lyrikou.
KDO BYLA WISLAWA SZYMBORSKÁ:Szymborská se narodila 2. července 1923 v malém západopolském městě Bnin u Poznaně, ale již v osmi letech se s rodiči přestěhovala do Krakova, který ji okouzlil natolik, že v něm prožila celý život. Po studiích polonistiky a literatury na zdejší Jagellonské univerzitě (1945-48) nastoupila ve svých 29 letech do redakce literárního týdeníku Życie literacke, kde strávila následujících 30 let. První básně začala Szymborská uveřejňovat ihned po skončení druhé světové války ("Hledám slova", 1945). V té době byla také krátce provdaná za básníka Adama Wlodka, od konce 60. let žila s romanopiscem Kornelem Filipowiczem. Již její debutová sbírka "Proto žijeme" z roku 1952 naznačila, že nebude tradiční autorkou ženské lyriky. V linii citově diskrétní a přitom intelektuální poezie pokračovala i ve sbírce "Otázky kladené sobě" o dva roky později. Později se ovšem těchto dvou sbírek z období "socialistického realismu" zřekla. Svoji bohatou jazykovou kulturu s množstvím metafor, přívlastků, ale i humoru, parodie či grotesky prokázala i v dalších sbírkách jako "Sůl" (1962), "Sto radostí" (1967), "Každý případ" (1972) či "Lidé na mostě" (1986). Ve sbírce "Volání k Yettimu" (1957) navíc šifrovaně přirovnává kremelského vládce Josifa Stalina k sněžnému muži. Čeští milovníci poezie mohli Szymborskou poznat ve výborech "Sůl", "V Hérakleitově řece", v antologii "Konec a počátek" anebo v souboru "Okamžik.Dvojtečka.Tady". Její poslední sbírka je z roku 2007 a nese název "Láska šťastlivá a jiné verše". Szymborská se kromě poezie věnovala literární kritice a překladatelství, zejména z francouzštiny. V 80.letech přispívala pod pseudonymem "Stanczykowna" do polského samizdatového časopisu "Arka" a také do revue "Kultura", který vycházel v Paříži. Její poezie byla přeložena do mnoha evropských jazyků a také do arabštiny, hebrejštiny, japonštiny a čínštiny. Wislawa Szymborská byla nositelkou mnoha cen polských (nejvyššího polského státního vyznamenání Řádu bílého orla z roku 2011, krakovské ceny z roku 1954 či státní ceny z roku 1963), ale i mezinárodních (Goetheova cena z roku 1991, Herderova z roku 1995 a cena polského PEN klubu z roku 1996). Navíc byla čestnou doktorkou Poznaňské univerzity Adama Mickiewicze. |
