Zemřela Věra Chytilová, první dáma českého filmu. Bylo jí 85 let

Její filmy, plné satirické nadsázky, nelítostně odrážejí stav společnosti a mezilidských vztahů. I když její porevoluční snímky nedosáhly takového uznání jako díla z předchozích let, i v nich dostála své pověsti kritické, filozofující a provokující autorky.

Kombinování hraného a dokumentárního přístupu je pro její tvorbu stejně typické jako experimentování s výtvarnou stylizací a neúnavně kritický pohled na společnost. Podílela se na povídkových Perličkách na dně, i v zahraničí se proslavila provokativními Sedmikráskami.

Měla obrovitý smysl pro humor, říká herec Donutil

"Setkal jsem se s jednou z největších režisérek, které kdy tato země měla," řekl ČTK herec Miroslav Donutil, kterého Chytilová do svých filmů často obsazovala. "Byla to žena, která měla obrovský smysl pro humor, ale i dokonalý smysl pro řád, jakkoliv to tak nevypadalo. Vždy si dokázala podmínky pro natáčení připravit takové, jaké sama potřebovala a o kterých byla přesvědčena, že vedou k úspěchu," dodal.

Podle něj měli ti, kteří s ní přišli do styku, dvojí možnost: buď se jí podřídit, věřit jí a mít úspěch, či poukazovat na to, že její jednání jim nevyhovuje. "Měl jsem ji rád, mám ji rád a nikdy na ni nezapomenu," řekl Donutil.

"Tato zpráva mě hluboce zasáhla. Český film opouští člověk, který ho tak moc poznamenal a obohatil. A navíc povznesl do výšin i na mezinárodním poli. Taková osobnost už se asi jen tak nenajde," řekl režisér Václav Marhoul.

Smělé začátky

Věra Chytilová se narodila 2. února 1929 v Ostravě. Dva roky studovala architekturu v Brně. Během praxe v Praze, když si přivydělávala jako modelka na veletrhu, si jí všiml na přehlídce scenárista Jiří Brdečka, který hledal dvorní dámy pro film Císařův pekař - Pekařův císař. Při natáčení tohoto snímku se Chytilová zamilovala nejen do svého prvního manžela, fotografa Karla Ludwiga, ale hlavně do filmu. Posléze pracovala jako klapka na Barrandově a pak se přihlásila na FAMU, kde v letech 1957 až 1962 vystudovala režii.

Věra Chytilová a její druhý manžel, kameraman Jaroslav Kučera.

Věra Chytilová, jedna z tváří filmové vlny 60. let minulého století.

Věra Chytilová v roce 2006.

Upoutala už svými školními filmy Strop a Pytel blech. Za svůj dlouhometrážní debut O něčem jiném, vyprávějící osudy dvou žen, získala cenu festivalu v německém Mannheimu. V roce 1965 zfilmovala s bývalými spolužáky z FAMU (Jiří Menzel, Evald Schorm, Jaromil Jireš, Jan Němec) soubor Hrabalových povídek Perličky na dně (povídku Automat Svět) a rok nato excelovala se slavnými Sedmikráskami, které vzešly z její spolupráce s kameramanem (a jejím druhým manželem) Jaroslavem Kučerou a scenáristkou Ester Krumbachovou.

Éra hořkých komedií

Uprostřed práce na filmu Ovoce stromů rajských jíme v roce 1968 ji zastihla sovětská okupace; poté co tento film předělala na metaforu o zradě, následovala nucená přestávka. Až v roce 1976 natočila další film - hořkou komedii Hra o jablko, s Dagmar Bláhovou a Jiřím Menzelem v hlavní roli. Velký úspěch u diváků měl i komediálně laděný příběh stárnoucího elegána Faunovo velmi pozdní odpoledne s vynikajícím výkonem Leoše Suchařípy.

Herce Boleslava Polívku si Chytilová vybrala do několika filmů - Kalamita, Šašek a královna, Dědictví aneb Kurvahošigutntag (nedávno mělo premiéru volné pokračování snímku, na kterém se již Chytilová nepodílela) a Vyhnání z ráje. Kritiku společnosti a odlidštěných vztahů si vzala na paškál i v satiře Panelstory aneb Jak se rodí sídliště (1979). Originálně poetickou komedii, která se změní v mrazivé drama - Kopytem sem, kopytem tam - natočila v roce 1988 s divadlem Sklep. Jejím posledním celovečerním filmem byla hořká komedie Hezké chvilky bez záruky (2006).

Z druhého manželství měla Chytilová dceru a syna - Tereza Kučerová je výtvarnice a herečka (například Kopytem sem, kopytem tam, Pražská pětka či Mazaný Filip) a Štěpán Kučera kameraman (Návrat idiota či Pasti, pasti, pastičky pod režijním vedením své matky). Štěpán Kučera stál za kamerou i u dokumentu Cesta, který o Chytilové natočila Jasmina Blaževičová.

Kritizovala chabou morálku ve společnosti

Chytilová byla držitelkou řady cen, včetně francouzského Řádu za umění a literaturu, Českého lva za dlouholetý umělecký přínos českému filmu či státní medaile Za zásluhy.

V posledních letech se tato filmařka věnovala více dokumentární tvorbě. Vadilo jí, že se svět příliš nezměnil ani po pádu komunismu, že stále chybí soucit, morálka stojí na okraji zájmu společnosti. Když Chytilová vzpomínala na minulý režim, upozornila, že neměla problémy s mocí, to ona měla problémy s ní, upozornila ve své autorizované biografii z roku 2010.