Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Zkoušíme, hrajeme a fungujeme i s omezeními. Na koronavirus nemá nikdo páku, říká Finger

Lidé

  5:52
Činoherní klub byl nucen z důvodu onemocnění v souboru zrušit termín premiéry inscenace hry Equus dramatika Petera Shaffera. I přesto by nový umělecký šéf Martin Finger chtěl, aby se do divadla lidé nebáli chodit a aby se tam rádi vraceli. „ Já osobně odvádím svoji práci vždy naplno a snažím se ovlivnit její výslednou podobu tam, kde na to mám vliv. Koronavirus je ale záležitost, na kterou žádnou páku nemám,“ říká v rozhovoru pro server Lidovky.cz.

Martin Finger foto: Činoherní klub

Lidovky.cz: V Činoherním klubu hrajete osm let. Od září jste ale přijal novou roli - stal jste se uměleckým šéfem. Kam bude pod vaším vedením divadlo směřovat?
Chci, aby se stalo divadlem s vyprodanými představeními. Aby se k nám diváci vraceli a odcházeli s mimořádnými zážitky. Aby stejně tak rádi chodili do divadla i mí kolegové. Může to znít obecně a jako fráze, ale jsem připraven investovat hodně času a energie, abych toho dosáhl. Jednou z nejdůležitějších věcí je určitě okruh lidí, kterým se obklopím.

Uvnitř Činoherního klubu už delší dobu dochází ke generační výměně. To znamená, že to samé probíhá i u diváků. Jeden z mých největších úkolů a výzev je, aby si k nám našli cestu vedle našich věrných diváků i ti noví. Měl jsem a mám ve svém pracovním životě ohromné štěstí. Prožil jsem v předchozích divadlech, tedy v Činoherním studiu v Ústí nad Labem a pak především v Divadle Komedie, až neuvěřitelně silná období. Učil jsem se od mimořádně nadaných lidí.

Viděl jsem, jak je důležitá chemie mezi těmi, kteří tvoří a mezi těmi všemi ostatními, kteří k tomu vytvářejí podmínky. S tou chemií je třeba citlivě zacházet, je to alchymie s lidskými dušemi. Naučil jsem se nebýt spokojený s průměrem, ale usilovat vždy o to nejlepší z nás, čeho jsme v daném čase a v daných okolnostech schopni a třeba vždy ještě něco navíc. Chci v Činoherním klubu předávat všechny mé zkušenosti, které jsem za ty roky posbíral a vytvořit ještě další silné období mého pracovního života, dokud jsem ještě v produktivním věku.

Martin Finger se stal novým uměleckým ředitelem Činoherního klubu
Jindřich Osecký (Martin Finger) na procházce se psem. Minisérie Stockholmský...

Lidovky.cz: Na co se ve své nové funkci těšíte nejvíc?
Až si budu moct opravdu o něčem, co teď s kolegy připravuji, říct, že se to povedlo. Nejraději bych samozřejmě byl, aby to byla naše premiéra, nejlépe všechny premiéry. Ale jsem víc realista než snílek, takže si namlouvám, že jsem připraven i na neúspěchy. Budu proto spokojený i se zdánlivými maličkostmi v chodu divadla, bez nichž bychom nemohli hrát, což je ten hlavní důvod, proč tohle povolání dělám.

Martin Finger

Absolvoval DAMU v roce 1997. Hrál v Národním divadle a v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. Od roku 2002 je členem souboru Divadla Komedie. Poprvé se v Činoherním klubu představil v roli recepčního Mervyna v McDonghově Ujeté ruce (Behanding in Spokane).

Podvakrát získal Cenu Alfréda Radoka: v roce 2006 za titulní postavu ve hře Thomase Bernharda Světanápravce a v roce 2007 za Josefa K. v Kafkově Procesu.

Lidovky.cz: Na jaké novinky se mohou těšit v nové sezoně diváci?
Tou největší novinkou je, že budeme mít čtyři premiéry. Tolik jich v jedné sezoně v Činoherním klubu za mého působení nikdy nebylo, ani dlouho předtím. Pokud má naše divadlo nabrat do plachet nový vítr, musí se také víc otáčet. U dvou ze čtyř premiér se režie ujmou Ondřej Sokol a Martin Čičvák, kteří jsou zde tvůrčími osobnostmi už mnoho let.

Ondřej Sokol navíc i jako herec a duchovní otec několika nových počinů, jako bylo přivedení Martina McDonagha, dnes už hojně hraného autora, na prkna českých jevišť, nebo uvedení nedávného on-line divadelního seriálu Velmi křehké větve. S Ondřejem se známe od dětství a naše přátelství teď dostává v tomto divadle další rozměr. On je pro mě jako pro šéfa rádce, inspirace a samozřejmě spolutvůrce koncepce a směřování Činoherního klubu. Na tom se samozřejmě výraznou měrou podílí i naše dramaturgyně Markéta Kočí Machačíková.

Ondřej Sokol bude v české premiéře režírovat novou hru Tracyho Lettse Linda Vista, komedii o nových životních vyhlídkách nenapravitelného mizantropa ve středních letech, v hlavní roli s Vasilem Fridrichem. Martin Čičvák už zkouší drama Petera Shaffera (mimo jiné autora Amadea) Equus o mladíkovi Alanovi, u nás v podání Ondřeje Rychlého, který oslepí šest koní kovovým bodcem. Renomovaný psychiatr, hrát ho bude Pavel Kikinčuk, se pokusí odhalit a snad i pochopit, co ho k činu vedlo.

Vedle těchto režisérských stálic u nás budou poprvé zkoušet režiséři Tomáš Loužný a Braňo Holiček. V prvém případě půjde o světovou premiéru dramatizace románu německého autora Takise Würgera Stella. Do divadelní podoby nám tuto knihu, na níž nás zaujal nezvyklý pohled na válku a lidi v Berlíně roku 1942, přepisuje Karel František Tománek.

Novými hereckými osobnostmi na jevišti Činoherního klubu budou v této hře Barbora Bočková a Vojtěch Hrabák. Braňo Holiček u nás nazkouší hru Mariuse von Mayenburga Ošklivec. Jde o komedii, ve které hlavní hrdina, ztvárněný Vojtou Kotkem, bude svérázně řešit fakt, že je ošklivý. Je to o naší společnosti, která vyznává mládí a krásu a nepřetržitý pokrok. Je to o zběsilém běhu za těmito prioritami, který může vést nakonec ke ztrátě naší identity a jedinečnosti.

Benefice pro Všeobecnou fakultní nemocnici v Praze

Činoherní klub věnuje představení Bůh masakru dne 21. září zaměstnancům Všeobecné fakultní nemocnice v Praze jako vyjádření díků za jejich práci odváděnou při koronavirové padnemii.

Lidovky.cz: První z premiér - Equus Petera Shaffera, jak probíhalo zkoušení, do kterého zasáhl koronavirus (původně byla premiéra plánována na květen)? Zkoušelo se v divadle i v době nucené karantény? Má takový zásah vliv na celý umělecký proces?
Celý svět se musí vypořádávat s touto krizí. Situace, kdy nevíte, jaké restrikce a jobovky přijdou zítra, je pro divadla, a stejně tak pro nespočet dalších profesí, drastická. Já osobně odvádím svoji práci vždy naplno a snažím se ovlivnit její výslednou podobu tam, kde na to mám vliv. Koronavirus je ale záležitost, na kterou žádnou páku nemám.

Prostě zatím zkoušíme, hrajeme a fungujeme, i když s omezeními. A dost možná, že až vyjde tento rozhovor, tak už hrát a zkoušet nebudeme. Současná omezení pro diváky jsou už teď na hraně schopností divadla se se ztrátami vypořádat. Další zavírání divadel nechci ani domýšlet. Snad lidé, kteří o protikoronavirových opatřeních rozhodují, najdou jiný způsob, jak s tím bojovat. Musí, jinak to bude hodně zlé.

Lidovky.cz: V jedné z letošních novinek si i sám zahrajete, bude to vaše první herecká role v roli uměleckého šéfa. Myslíte, že něco bude jinak? Nebudete pociťovat nějaký vnitřní rozpor?
Myslím, že vnitřní rozpor bude minimální. Napadá mě k tomuto spojení herec-šéf ledacos, ale jsem za ta dlouhá léta hraní zvyklý překonávat různé překážky a výzvy. Herec ve mně se s tím nějak popasuje. Uvidíme, jak se s hercem popasuje šéf. Toho v sobě ještě moc neznám. Čeká mě šéfovský rychlokurz, protože školy na takovou pozici nejsou. Tou je praxe. Všechno se musím naučit za provozu. Pravdou je, že jsem původně v této sezoně nechtěl prozatím zkoušet. Situace si vyžádala, aby tomu tak nebylo a já to beru. Na zkoušení Ošklivce s Braněm Holičkem se moc těším, tuším v tom něco nového a svěžího. A především zábavného.

Lidovky.cz: Umělecký šéf je pozice v zásadě praktická, jak jde skloubit s citlivou hereckou duší?
Přepínání z praktických a úřednických věcí do práce na roli mě rozčiluje běžně v mém životě, dávno před mým šéfováním. Dokážu se hodně vztekat, když se mojí tiskárně nechce fungovat zrovna ve chvíli, kdy potřebuju vytisknout jedno mizerný lejstro a předpokládám, že mi to zabere dvě minuty a pak se zase vrátím k učení textu a rozjímání nad postavou.

Nadávám si, že jsem si u toho zase nevypnul mobil a nechávám se jím vyrušovat ze soustředění, jen abych něco důležitého neprošvihl. Vím, že s nástupem do funkce bude toho rozsoustřeďování mé umělecké duše mnohem víc. Už mám za sebou desítky telefonátů a mailů, když jsme připravovali letošní divadelní sezonu. Většinu z nich jsem odbavil mezi záběry na natáčeních. Musel jsem přepínat z filmové role do šéfa a naopak. Sám si držím palce, abych to zvládal.

Lidovky.cz: Jednou z her, které představíte v nové sezoně, bude také adaptace románu Stella od Takise Würgera, dílo poměrně kontroverzní, které si v Německu vysloužilo dokonce označení „nacistický kýč“. Čím vás v hra zaujala?
S tím, že by tento román mohl zdramatizovat přímo pro jeviště Činoherního klubu, přišel dramaturg Karel Tománek. Volal mi tehdy a říkal, že má pro nás látku, která se skvěle hodí pro naše divadlo. Karel má cit na tyhle věci. Například pro Činoherní studio v Ústí nad Labem skvěle zdramatizoval román Maxe Frische Homo Faber, kde jsem hrál hlavní roli. Román Stella jsem si přečetl a věděl jsem, že je to přesně to, co bych u nás rád viděl. Ona kontroverznost tohoto románu je sice pochopitelná, ale jenom tato nálepka pro mě není důvod, proč jej převést na jeviště. 

Pro mě je to velice silný příběh o lidech, kteří se v době války a vlády teroru snaží přežít a trochu i žít, bavit se navzdory hrůzné době, zapomenout na peklo kolem nich. Pro přežití své nebo svých blízkých někteří dělají i strašné věci. Pokud jde o komentáře románu jako literárního útvaru, nijak se tím nezabývám. Nálepku „nacistický kýč“ nechápu, neznám souvislosti tohoto výroku. Pro mě bude důležitá podoba na divadle. A těším se na reakci, kterou to doufám vzbudí. Na kritiku hlavní hrdinky jsem zvědavý obzvlášť, na to hodnocení jejích činů z pohodlného bezpečí dnešní doby.

Lidovky.cz: Nová sezona ale nezačíná pro divadla příliš lehce - diváci budou muset sedět v hledišti v rouškách. Plánujete i nějaká jiná opatření (typu sociální distanc, atd.)?
Jak už jsem říkal, situace se mění velmi rychle nahoru a dolů. Pojem plánování v dnešní době je tak trochu chiméra. Jsme nuceni reagovat na vzniklou situaci a daná omezení, plníme všechna nařízení. Zrovna v těchto chvílích čekáme na další z řady rozhodnutí ministra zdravotnictví, jestli restrikce budou větší. Ještě včera večer mohli být diváci do sta lidí bez roušek, nad sto pak s nimi. Sedět v hledišti dvě a více hodin s rouškami je dost nepříjemné, co si budeme povídat. Ale vydržet se to dá, také jsem to už párkrát absolvoval. Pro diváky, kteří se nebojí jít do divadla, můžu slíbit jediné, že budeme hrát, dokud to virus nebo ekonomická potence divadla dovolí.

Lidovky.cz: Jak myslíte, že současná situace ovlivní českou kulturu? Přece jen, když se šetří a škrtá, začíná se právě u kultury, máte obavy?
Mám z celé té situace určitě obavy, ale věštit, co bude, neumím. Kultura a s ní další odvětví ještě schytají těžké rány. Bude to znít možná hrozně, ale umění paradoxně ke své životaschopnosti krize a překážky potřebuje. A v takovýchto dobách zájem o kulturu mezi lidmi stoupá. Chtějí svou pozornost od starostí přesunout jinam, chtějí odpovědi na své otázky hledat i v jiných sférách než materiálních.

Ale tohle se samozřejmě těžko vypráví kolegům, kteří nemají z čeho zaplatit nájem. Neztrácet naději, nepropadat hysterii, dělat ve svých možnostech a ve svém okolí maximum toho, co dělat můžu, ať už svou práci, nebo pomáhat potřebným, být ohleduplný k ostatním. To jsou věci, o které se snažím já. A na jevišti dělat lidem radost, dát jim zážitek, díky němuž se cítí lépe, díky němuž je pohled na svět optimističtější.

Lidovky.cz: Ví se o vás, že jste vášnivý čtenář. Co nejzajímavějšího jste v poslední době četl?
Bohužel už dlouho nemám na čtení knih čas nebo sílu. Čtu pořád něco den co den, ale jsou to většinou scénáře, které si navíc musím soukat do hlavy. Věčné učení a opakování textů, natáčení v televizích, ve filmu, v rozhlase, zkoušení a hraní v divadle, rozhovory, jako je momentálně tento, teď už i šéfování se spoustou schůzek a telefonátů a psaní mailů a čtení nových her a jiných materiálů, co s touto funkcí souvisí, to všechno mi zabírá drtivou většinu mého dne.

Když se v noci doplazím domů, na knihu, které mám tak rád, už mi nezbývá většinou kapacita. Mozek, který je v permanentním zápřahu od časného rána, si řekne dost. Vypnout ho v tu chvíli ještě úplně nechci, a tak se dívám na dokumenty, nejraději mám ty o historii. A u nich pak usnu. Poslední knihou, co jsem přečetl, byla právě Stella a Maxipes Fík synovi před spaním, to bylo včera. Komínek knih na stolečku u postele, které si rozhodně chci přečíst, je vyšší a vyšší. Jednu knihu ale musím kvůli možné dramatizaci přečíst hodně brzy. Dám si v noci hodně kávy a bude to.

Lidovky.cz: S Ondřejem Sokolem se přátelíte skoro celý život, vaše životní cesty se ubírají podobnými směry... Máte v blízké době nějaké společné plány?
V Činoherním klubu máme té společné práce nejvíc. Zároveň zrovna natáčíme v České televizi jeden velký projekt, kde si spolu hodně zahrajeme. A dokončujeme scénář našeho druhého celovečerního filmu, který se bude odehrávat i natáčet, doufám, stejně jako náš debut Krásno, v milovaných Jeseníkách.

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!