Lidem chybí odvaha a svoboda, říká Amy Secada, světoznámá tanečnice a vizionářka

Lidovky.cz: Jaké všechny vaše aktivity spojujete a vyjadřujete pomocí tance?
Tak to bude těžké všechno vyjmenovat, je toho opravdu hodně, ale strašně mě to naplňuje a baví. Jsem hlavně tanečnice, ale společně s tím jsem skladatelka, filmařka, zpěvačka, jogínka, choreografka a nyní se snažím být i návrhářka.

Lidovky.cz: Je vůbec možné to všechno stihnout a zároveň to dělat naplno?
Určitě to jde, všechny tyto aktivity jsou pro mě navzájem propojeny. Specializuji se hlavně na rituální audiovizuální díla, v nichž se snažím kombinovat hudbu, tanec, výtvarné techniky i film. Jsem všude po světě brána hlavně jako tanečnice, ale vidím se spíš jako vizionářka. Snažím se šířit povědomí o sociálních tématech a o otázkách životního prostředí.

Lidovky.cz: Jste známá hlavně pro svůj osobitý styl, ve kterém se snoubí divokost brazilských kmenů a zároveň americká kultura, proč právě tyto dva směry?
Hodně cestuji a divoká Brazílie mě nadchla, zároveň jsem Američanka. Když jsem se poprvé v Brazílii setkala s bojovým uměním zvaném Capoeira, tak věděla, že to je ta cesta pro mne. Jde o komplexní kulturní fenomén, obsahující bojové umění, připomínající pohybovým stylem tanec s akrobatickými prvky. Nejvíc jsem si zamilovala, že tento druh tance je doprovázen hudbou tamních kmenů. Od té doby se snažím vytvářet umění každým dechem a nic mě nezastaví.

Lidovky.cz: Stala jste se tváří značky Nike Women a tančila jste pro řadu slavných osobností, na co jste nejvíc pyšná?
Ano, je pravda, že jsme tančila pro Nike, zpěvačku Madonnu, Fergie a také pro Hershey. Ale nejvíc pyšná jsem na svou taneční společnost, která se jmenuje Kinetic Junglist Movement. Jde o unikátní projekt Urban Roots, který probíhá už desátým rokem v New Yorku. Jsem ráda, že něco takového mohlo vzniknout a lidi to stále baví. Je tam skvělá parta, která smýšlí podobně jako já a navzájem se můžeme inspirovat.

Co je podle vás tanec?
Skutečný tanec je sjednocení fyzické a duševní energie. Není to jen o pohybu a technice. Musíte jít nad rámec pohybu a snažit se ovládnout svou mysl. Většina tanečníků se zastaví pouze na úrovni pohybu a zapomenou na svou duševní energii. Musíte v tanci vidět hlubší smysl. Když tančím, tak musím pociťovat radost, štěstí a hlavně svobodu, jedině to mi přináší klid do života. Většina tanečníků to ale nikdy nenalezne.

Lidovky.cz: Co tedy podle vás chybí současné mladé generaci tanečníků?
Jsou hlavně zvyklí trénovat pouze se svým týmem, což je dobře, ale u toho většinou zůstanou a cíleně se nesnaží poznat sami sebe a limity svého těla. Cvičí tak pohyby a choreografie ostatních a nikdy tak nenaleznou svou jedinečnost, což je škoda.

Lidovky.cz: Co byste jim poradila?
Choďte na ulici a tančete jak jen to půjde, dělejte blbosti a pořádně se vyblázněte. Natřete se zelenou barvou a jděte tančit do lesa. Také bych jim poradila, aby se pokusili být sami za sebe a snažili se přijít s vlastními nápady a přijít na nové kreativní taneční prvky. Chápu, že lidé obecně jsou zvyklí dělat to, co jim říkají ostatní, ale to je chyba.

Lidovky.cz: Jak se pozná pravý tanečník?
Pravý tanečník se hlavně pozná podle toho, že mu jde freestyle a tančí podle sebe, to poznáte na kilometry daleko. V posledních letech se však s pravými tanečníky setkávám čím dál tím méně. Vidím jen lidi, kteří opakují taneční prvky ostatních.

Lidovky.cz: Kde berete inspiraci?
Inspiraci beru všude. Pomáhá yoga, brazilské bojové umění Capoeira, příroda, cestování, láska a všechno co mám ráda. Snažím se žít přítomností, okamžikem. Dříve jsem měla deprese a neradovala jsem se z maličkostí. Před deseti lety jsem však změnila nastavení mé mysli a nyní se raduji ze všeho a inspiraci beru všude. Každý den se snažím zrekapitulovat, co se mi povedlo, koho jsem potkala a co mne ten daný den inspirovalo. V tom je život krásný, nikdy nic nezažijeme dvakrát. Od té doby žiji naplno a dosahuji svých cílů.

Z čeho jste měla strach a deprese?
Každý se bojíme něčeho, ale mě strach v určitém období ovládl a nebyla jsem to já. Tanec mi pomohl znovu poznat sama sebe a získala jsem znovu své ztracené sebevědomí. Tím, že si upřímně řeknete, čeho se bojíte a začnete s tím pracovat, pak jste odvážní a svobodní.

Lidovky.cz: Jak trénujete?
Na tanci je krásné to, že můžete trénovat pořád. Cvičím neustále svou mysl, což je zásadní. To je to, co mi umožňuje tancovat naplno. Nastavení mysli mi umožnilo tancovat jinak a troufám si říct, že inspirativně. Pak hlavně piluji každý den svou techniku a snažím se udržet mou mysl klidnou v jakékoliv situaci. Je mi jedno, jestli tančím na ulici, sama pro sebe ve sprše nebo na představení před pěti tisíci lidmi.