Preference KDU-ČSL klesly. Strana musí udělat vše pro to, aby vypadala jako volitelná
Může jít o náhodný výkyv, statistickou chybu či prostě nedokonalost průzkumu veřejného mínění, jakých jsme zažili nespočet. Nicméně přesto by lidovecké vedení v paláci Charitas mělo zbystřit a přepnout do modu krizového řízení.
Již nějakou dobu průzkumy upozorňují, že přízeň voličů vůči jediné české straně s křesťanstvím v názvu ochabuje. Anejenom průzkumy. Dlouhodobě to ukazují samotné volební výsledky. Když se letos v červnu lidovci poplácávali po zádech za to, že přece jenom mají znovu dva europoslance, zapomněli na to, že oproti evropským volbám před pěti lety ztratili při stejné voličské účasti téměř dvě procenta hlasů, což představovalo 43 tisíc voličů. A to není málo. Při hojněji navštěvovaných volbách sněmovních to dokonce může být rozhodující. Jak se v této situaci strana chová, co dělá pro to, aby si jí lidé všimli a měli důvod ji volit?
Volič se chytá za hlavu Tři její poslanci s předsedou a první místopředsedkyní v čele umožňují, aby o jediný hlas prošlo šrotovné. Nechávají tak vyniknout svoji konkurenci na pravici, hrající na strunu zodpovědnosti, a přitom se rozplynuli v parlamentním levicovém moři. Možná se jim v něm ale neplave špatně.
Zachraňují to alespoň v předvolební kampani? Volič, který lidoveckou kampaň sleduje, ani nemusí být marketingový specialista, aby se chytal za hlavu či jí alespoň nevěřícně kroutil. Co mají znamenat billboardy, jež zaplavily celou republiku? Ne že by konkurence byla geniální, ale když nic jiného, alespoň se drží politiky nebo se o to aspoň snaží. Lidovci ne. To už se vážně smířili s tím, že z politiky odcházejí, že zvolili banální - až hloupé a prázdné -slogany, které nejenomže nemají nic společného s KDU-ČSL, ale ani s hodně široce pojímanou politikou?
Jaký vliv může mít zvolení kandidátů KDU-ČSL na dětské chutě a hry, rodinnou sešlost, písničky či mysliveckou mušku? Žádnou. A přece si strana dala na plakáty věty typu: „Dobrý den je, když si doma hrajeme. Dobrý den je, když vnoučatům chutná. Dobrý den je, když se protáhneme. Dobrý den je, když se sejde celá rodina. Dobrý den je, když hrají tu naši. Dobrý den je, když si užíváme. Dobrý den je, když si popovídáme. Dobrý den je, když nám to šlape. Dobrý den je, když se vínu daří. Dobrý den je, když nám Hubert přeje.“ A další příšernosti. Chtěla-li strana občanům ještě více vzdálit volby a politiku, nemohla udělat lépe.
Jistě, KDU-ČSL je v nezáviděníhodné pozici. Lpěním na zásadách inspirovaných katolickým sociálním učením mnoho příznivců v české společnosti nezískáte. Chcete-li doprava, narážíte na knížepána (jak je posměšně v lidoveckém prostředí titulován předseda TOP 09), Kalouska, spoustu bývalých lidoveckých bratří a sester. Chcete-li doleva, narážíte na téměř nepřekonatelnou paroubkovsko-rathovskou strategii „Po nás potopa“, na kterou nemáte. Parodie na politický katolicismus Lidovečtí představitelé jistě tuší, že hrají o všechno. Jen si to možná nechtějí připustit. A jejich straníci a voliči si možná také říkají, že jsou přirozenou částí české politiky a v parlamentu být musí. Nemusí. Své by mohli vyprávět vrcholní představitelé Občanského hnutí, kteří před volbami 1992 zastávali vrcholné státní pozice, měli většinu ve federální vládě, ale pětiprocentní uzavírací klauzule byla nemilosrdná a do parlamentu se nedostali. Do vrcholné politiky se pak složitě a klikatě vraceli dlouhá léta, nejčastěji přes sociální demokracii. A to šlo o jiné politické váhy, než je současná parodie na někdejší politický katolicismus.
Politologie dobře ví, že od třetích voleb dále je mnohem důležitější než mechanický účinek volební klauzule její působení psychologické. Tedy že už se často nestává, že by mnoho stran jen těsně uměle stanovenou procentní hranici nepřekonalo. Voliči si totiž už zvykli a pro slabé strany se špatnou volební prognózou pro jistotu vůbec nehlasují. V tom tkví největší současné nebezpečí. Představitelé KDU-ČSL se musí urychleně - ať už svou činností nebo jakkoli jinak - snažit, aby z příštích průzkumů strana vyšla jako volitelná. Nepodaří-li se to a volič ještě před volbami párkrát uslyší, že se strana do sněmovny nedostane, stane se z toho sebenaplňující proroctví. A nad KDU-ČSL, a možná i vůbec nad možností nelevicové vlády, už pak nezbude než udělat kříž.
***
Poslanci lidové strany nechávají vyniknout svoji konkurenci na pravici, hrající na strunu zodpovědnosti, a přitom se rozplynuli v parlamentním levicovém moři
O autorovi| e-mail: balik@fss.muni.cz STANISLAV BALÍK Katedra politologie FSS MU
