V čele protivládních sil je Mustafá Abdal Džalíl, bývalý ministr spravedlnosti. O jeho minulosti – a hlavně o vztazích s libyjským vůdcem – se toho ale moc neví.
TRIPOLIS/PRAHA Jmenuje se Mustafá Abdal Džalíl, ale na to, že vystupuje jménem libyjské opozice, se o něm ví překvapivě velmi málo. Jasné a nezpochybnitelné je to, že donedávna pracoval pro Muammara Kaddáfího, a to jako ministr spravedlnosti. A taky to, že svým odchodem k opozici libyjského vůdce rozčílil natolik, že na jeho dopadení vypsal odměnu.
Povstalci ho taky zprvu odmítli brát „za svého“, Džalíl ale prokázal podivuhodnou obratnost. Sestavil v Benghází – jinak centru odporu proti Kaddáfímu – jakousi prozatímní vládu a dnes je slyšet zdaleka nejhlasitěji. Svou image buduje i navenek, a to promyšleně. V Libyi totiž doposud nebyl nikdo, s kým by mohl jednat hlavně Západ, který je jasně na straně povstalců. V očích Západu se Džalíl zviditelnil prohlášeními o tom, že má důkazy o Kaddáfího zločinech. Za prvé prý může dokázat, že to byl libyjský vůdce, kdo řídil akce související s atentátem na letadlo americké společnosti PanAm v roce 1988. Stejně tak tvrdí, že má důkazy o tom, že to byli Kaddáfího lidé, a ne bulharští lékaři a zdravotní sestry, kdo v roce 1999 nakazil v nemocnici v Benghází virem HIV víc než čtyři stovky dětí. Šestice Bulharů kvůli tomu strávila víc než osm let ve vězení. Nicméně zůstalo zatím jen u prohlášení, Džalíl slibované důkazy dosud nedodal. Daleko důležitější ale je, že prokázal dobrou vůli a „odvahu“ svědčit proti Kaddáfímu.
Stejný úkol – uklidňovat Západ Mustafá Abdal Džalíl, který dnes stojí v čele tzv. Národní transformační rady, se stal ministrem spravedlnosti před dvěma lety, soudě aspoň podle dostupných zpráv médií. Jedna z nich tvrdí, že jej Kaddáfí jmenoval proto, aby „uklidnil“ Západ. Další to pak dosvědčují, protože se zmiňují o tom, že se ti dva občas dostávali do konfliktů. Jiné zprávy citované agenturami se o něm ovšem zmiňují jako o „věrném“ Kaddáfího soudruhovi.
Buď jak buď, na stranu opozice se přidal až týden poté, co vypukly demonstrace. Tehdy prohlásil, že odstupuje na protest proti tomu, že se proti demonstrantům používá „krajní násilí“. Čtyřiadvacet hodin poté přispěchal s obviněním Kaddáfího z atentátu na let společnosti PanAm a tři dny nato stanul v čele prozatímní vlády.
O tom, že Džalíl mohl být součástí režimu a přitom nemusel být horlivým stoupencem Kaddáfího, svědčí dvě zprávy, které cituje v jeho nedávno založeném profilu internetová encyklopedie Wikipedia. První je svědectví lidskoprávní organizace Human Rights Watch o tom, že se Džalíl v srpnu 2010 postavil proti „zatýkání a věznění bez soudu“, což potvrzuje i druhá zpráva – z listopadu téhož roku – od organizace Amnesty International.
Nicméně, něco jiného je „stavět se proti“ a něco jiného konat. A faktem je, že Džalíl zůstal ministrem, přestože mu možná vadilo, co se děje v resortu, který spravuje.
Média kladou jeho odchod do spojitosti s rezignací dalšího klíčového člena kabinetu, a sice ministra vnitra Abdala Fataha Júnise, který byl považován za dvojku vládnoucího režimu. I Júnis přeběhl k opozici, když vyzval armádu, aby nezasahovala proti povstalcům, ale jinak se drží zpátky.
Analytici k tomu dodávají, že už je příliš zkompromitovaný, stejně jako ministr zahraničí Músá Kúsa, s kterým spolupracovala americká rozvědka CIA. Kúsa sám stál v čele libyjských tajných služeb a jako takový má na svědomí celou řadu atentátů spáchaných na představitele exilové libyjské opozice. „Má na rukou moc krve,“ řekl o Kúsovi deníku The Washington Post nejmenovaný člen opozice. „Je zcela vyloučeno, aby se v budoucnu stal členem nové vlády,“ dodal.
