Kupodivu se ale zdá, že i když takový „multitasking“ - provádění několika činností najednou - je vaším denním chlebem, stejně ho nikdy nenatrénujete. Možná spíše naopak. Naznačuje to alespoň práce psychologů ze Stanfordovy univerzity zveřejněná v časopise PNAS. Jak říká jeden z autorů studie Cliff Nass, k jejímu vytvoření vědce přinutil zdánlivý nesoulad mezi psychologickou teorií a praxí: „Když se podíváte do učebnic psychologie, dočtete se, že lidé nedokáží dělat několik věcí najednou,“ řekl pro BBC. „Ale když vyjdete na ulici, uvidíte spoustu lidí, kteří na první pohled tuto poučku popírají.“
Připravili pro své studenty (levný pokusný materiál všech vysokoškolských pedagogů) dotazník, aby u nich zjistili jejich sklony k „multitaskingu“. Vybrali z nich skupiny nadprůměrně závislých a těch, kteří ke tříštění své pozornosti neměli příliš sklony.
Oběma skupinám pak předložili několik různých úkolů, které měly prověřit jejich schopnost podávat výkony v přítomnosti nejrůznějších rušivých vlivů. Dobrovolníci měli například odhalit odlišně orientované červené čtverce ve velkém množství modrých čtverců. Další úkoly se zaměřovaly na měření výkonnosti pracovní paměti či přechod mezi dvěma úkoly (na obrazovce se mohlo objevit písmeno nebo číslo, s každým měli studenti udělat něco jiného).
Výsledek byl zřetelný: ti, kdo často dělají více věcí najednou, k tomu obvykle nemají předpoklady. Například se snáze nechají vyrušit (například modrými čtverci). Naopak ti, kteří mnoha činnostem najednou neholdují, si v testech vedli dobře.
Obě skupiny ale stejně nerealisticky hodnotily vlastní síly: „multitaskeři“ se domnívali, že ke svému životnímu stylu mají vlohy, jejich protějšky si naopak myslely, že jsou v tomto ohledu neschopné.
Psycholog Jan Gruber se domnívá, že práce by mohla přinést ještě zajímavější poznatky, kdyby ji autoři částečně rozšířili: „Kdyby například zachytila rozdělení dobrovolníků studentů podle jejich studijních úspěchů,“ říká Jan Gruber.
Taková statistika by naznačila, zda je zvýšená míra „multitaskingu“ způsobená jenom snížením schopnosti soustředění nebo jestli svému nositeli dává nějakou jinou výhodu, kterou pokusy stanfordských psychologů nebyly schopny odhalit.
