Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Lihobenzin a biodiesel

Česko

Krátce poté, co v Kodani probíhal ne zcela průhledný summit o změnách podnebí a vlivu člověka na ně, se chci podělit o jeden svůj postřeh

V době první republiky byl nadbytek cukru. Nebyl ho tak velký odbyt, přestože tehdejší ČSR zásobovala cukrem značnou část západní Evropy (naštěstí nás ještě nesvazovala Evropská unie). Stát tenkrát ve spolupráci s organizací vlastníků cukrovarů a zemědělskými svazy zavedl velice dobrou věc.

Jako palivo do aut se mohla používat takzvaná lihobenzinová směs. Jak ukazuje název, byla složena z benzinu s přídavkem alkoholu, který se tehdy vyráběl výhradně kvašením látek obsahujících nejrůznější formy cukru. K nim patří především melasa, což je jedna z látek odpadajících při výrobě cukru. Ale i jiné látky k tomuto účelu mohou sloužit. Nesmíme ani zapomínat na zpracování brambor, které se působením sladu a jiných látek převáděly na cukr schopný alkoholového kvašení. Obecně lze říci, že výroba tohoto produktu byla v podstatě bez odpadů, a tím i příznivá pro životní prostředí. Na lihobenzin jezdil i můj otec jako významný představitel českého cukrovarnictví.

A hlavně: jednoznačně byl tento program prohlášen za program na podporu československého zemědělství. Jednou z forem podpory byla daňová úleva pro ty, kteří toto palivo používali.

Nezapomeňme ještě, že alkohol lze velmi snadno a levně dokonale čistit, neobsahuje žádné látky tvořící popel a jeho hořením nevzniká nic, co by zatěžovalo životní prostředí.

Dnešní situace se od té minulé trochu liší. Místo potravin pěstujeme olejnaté plodiny, z nich lisujeme olej, a ten – poměrně složitými chemickými procesy – přeměňujeme na látku, kterou pak přidáváme do motorové nafty pro naftové motory. Tyto procesy zahrnují kromě mechanické úpravy především přeměnu olejů na sloučeninu s názvem metylester řepkového oleje, známý pod zkratkou MEŘO. Chemická část tohoto procesu spočívá v tom, že se z oleje odstraní přirozená složka – glycerin – a nahradí se metylalkoholem; tato látka má k přírodním nebo bioproduktům opravdu daleko a vyrábí se například částečnou oxidací zemního plynu. K tomu musíme připočíst spotřebu dalších chemikálií – kyselin a alkálií –, které patří mezi hromadně vyráběné produkty těžkého chemického průmyslu. Z nich vznikající odpad bych do žádné studny s pitnou vodou nechtěl. A navíc: při výrobě látky MEŘO odpadá jisté množství silně znečistěného glycerinu. Jeho následné zpracování je možné, ale kvůli dalším odpadním látkám nákladné. Asi nejsnazší je tento odpad rovnou vylévat (do řek) anebo za použití dalších „ušlechtilých“ paliv spalovat.

Podle údajů federálního ministerstva energetiky USA (Department of Energy) se na výrobu 1 kWh energie formou bionafty spotřebuje přibližně 1,3 kWh jiné energie na pohon strojů, dopravu a technologii! Tak kde je jaká ochrana životního prostředí nebo – což je pro budoucnost lidstva daleko důležitější – kde je úspora energie?

Opravdu je občas obtížné chápat ekologii jako skutečnou vědu a ne jako náboženství, proti kterému se nesmějí vznášet ani ty nejvíce oprávněné námitky.

A je smutné, že Evropa takto omezuje produkci potravin a utrácí za to peníze daňových poplatníků celé sedmadvacítky navzdory tomu, že zhruba jedna miliarda lidí na zemi umírá hlady a nemocemi.

O autorovi| Jiří Vondrák, autor působí na Fakultě elektrotechniky a komunikačních technologií v Brně

Autor:

2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč
2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč

Zúčastněte se volby jména roku 2024 a správně odpovězte na soutěžní otázku.