Ken Loach patří k filmařům, kteří sice nepobírají zásadní trofeje, ale jejich vliv na kinematografii je přitom zcela zásadní. Ten Loachův se nyní rozhodla ocenit Evropská filmová akademie.
Cenu Evropské filmové akademie za celoživotní dílo letos získá britský režisér Ken Loach. Třiasedmdesátiletý filmař si ji převezme na prosincové ceremonii v německé Bochumi.
Loachova cesta k filmu nebyla přímočará. Rodák ze středoanglického Nuneatonu původně studoval práva, což koresponduje se silným sociálním cítěním pozdějšího angažovaného filmaře. Působil také v divadle, v roce 1963 nastoupil do televizní stanice BBC jako asistent režie. Filmově debutoval v roce 1967 snímkem Smůla na patách, věhlas si získal o dva roky později sociálně kritickým dramatem Kes, jež na festivalu v Karlových Varech získalo Křišťálový globus.
Přestože si film o přátelství chlapce z hornického městečka a mláděte poštolky získal příznivé přijetí, Loach strávil následující dvě dekády tvorbou nevýrazných snímků a prací pro televizi. Na výsluní se vrátil v roce 1990 oceňovaným filmem Lůza z prostředí chudých stavebních dělníků.
Hrdinové z okraje společnosti, dokumentaristický realismus, spojení milostné a existenční linie a deziluzivní konce se poté staly režisérovými konstantami. Například snímek Země a svoboda, jehož levicové ladění Loach osobně hájil před publikem Letní filmové školy v Uherském Hradišti, zasadil do španělské občanské války. Ve Výhybkářích zobrazil neutěšené poměry na britských železnicích. Zvedá se vítr dokumentuje počátky IRA a Sladkých šestnáct let je tragédií obyčejného skotského kluka, který se dá na šikmou plochu. U nás je Loachovým nejznámějším snímkem drama Jmenuji se Joe o bývalém alkoholikovi, jenž se pokusí zachránit přítele narkomana ze spárů drogového dealera.
Cenám Evropské filmové akademie se někdy přezdívá „evropští Oscaři“. Zatím jedinou českou držitelkou tohoto ocenění je dokumentaristka Helena Třeštíková. Získala je za film René, který byl loni vyhlášen nejlepším evropským dokumentem roku.
Dva klasici
Ve svém posledním filmu se Ken Loach (vlevo) svému sociálnímu pesimismu vzpírá. Hledá se Eric vypráví příběh pošťáka, jemuž z osobní, milostné a rodičovské krize pomáhá duch fotbalisty Manchesteru United Erica Cantony (vpravo), který ke svému jmenovci sestoupí z plakátu. Odlehčené ladění s předchozí Loachovou tvorbou kontrastuje. Film zatím slaví úspěchy: soutěžil na festivalu v Cannes a s velkým diváckým ohlasem běžel i na letošní karlovarské přehlídce.
