VAL DI FIEMME Přes stěnu servismanské buňky zničehonic vylétl ven dres s číslem 15. Tak dával na Tour de Ski Lukáš Bauer po kolapsu v sobotním závodě na dvacet kilometrů s hromadným startem průchod svým rozjitřeným emocím.
„To nic,“ usmál se reprezentační trenér Miroslav Petrásek a pomačkanou patnáctku zvedl ze země. „Už jsme také jednou dres spálili, když se Lukášovi závod nepovedl a všechno v něm bylo špatně.“
Bauer vsadil v předposledním dějství tour všechno na jednu kartu. Již po několika kilometrech ujel s Francouzem Gaillardem prodchnut touhou sbírat bonifikační vteřiny a posunout se v celkové klasifikaci až mezi elitu.
Leč Bauerova euforie se záhy změnila v trudné trápení. Taktika hop nebo trop se přiklonila k oné horší variantě.
Českého lyžaře v závěru závodu sevřela těžká krize a ve stavu totálního vyčerpání doklouzal do cíle až na 26. místě. Mezi záchvaty dusivého kašle pak dlouhé minuty hledal sílu zvednout se z podřepu a pokusit se odkráčet kamsi do tepla.
„Chtěl jsem to při závodě zkusit, ale nepovedlo se,“ soukal ze sebe zvolna a jeho oči vypovídaly o nesmírné únavě a zklamání. „S Gaillardem jsme nedokázali spolupracovat a ostatní nás pak dojeli.“ K průduškám se přidalo astma Loňský muž číslo jedna na Tour de Ski přiznal, že v předposledním kole začal prožívat nebývalá muka: „Problémy jsem měl obrovské, nemohl jsem vůbec dýchat.“ Citelný chlad a značná vlhkost vzduchu nejenže nesvědčily jeho nedoléčeným průduškám, ale přivolaly i tradiční astma. „V zimě mě astma takhle silně ještě nezaskočilo,“ pokračoval zdrceně. Byl jsem rád, že jsem vůbec dojel do cíle.“
Petrásek připustil, že na zmíněný dvacetikilometrový závod se mu nedívalo ani trochu dobře.
„Před startem jsem byl spíše pro to, aby Lukáš tak tři až čtyři kola vyčkával, jak se situace na trati vyvine,“ říkal. „Jenže se rozhodl zkusit sbírat bonifikační vteřiny. Tři kola jel ,podlahu‘ a vydělal deset vteřin... Ve finále se jeho taktika ukázala jako špatná. Řekl bych, že vzhledem k formě, v jaké momentálně je, to bylo malinko unáhlené a naivní. Kdyby se držel v klidu v balíku, přijel by nejspíš s nejlepšími. Takhle mu ale ke konci závodu došly síly, totálně vyhnil a nakonec došel pomalu domů...“
Trenér potvrdil, že se s Bauerem před závody o taktice pokaždé radí, ale konečné rozhodnutí, jakou strategii zvolit, nechává na lyžaři. „Situaci na trati kolikrát nelze dopředu přesně odhadnout a pak záleží na závodníkovi, aby zhodnotil své síly. Lyžař si zkrátka musí poradit sám.“ Na rameni brečet nechtěl Když otrávený Bauer po závodě vešel do servismanských buněk, Petrásek radši vypochodoval ven. „Bezprostředně po závodě nemá cenu věci řešit,“ vysvětlil svůj počin. „Nitro člověka bývá plné emocí. S Lukášem si promluvíme až večer a pokusíme se společně nalézt cestu, jak z toho ven.“ Ani Bauerovi se v hotelu Panorama v Cavalese příliš hovořit nechtělo. Petrásek totiž v neděli přiznal, že debata se nekonala. „Lukáš nebyl připravený na to, abych mu něco řekl,“ povídal trochu rozpačitě. „Takže jsme se nebavili, Lukáš zkrátka neměl náladu.“
„Ale já na Míru fakt naštvanej nejsem,“ vysvětloval včera Bauer. „Jen nebylo o čem se bavit. Co bychom vyřešili, kdybych se mu vybrečel na rameni?“
Kouč zároveň vyslovil úvahu, že Bauerovy potíže s dýcháním mohou souviset i s jeho psychikou: „Pro Lukáše to není jednoduchá situace. Ví, že tady loni kraloval, a najednou se na trati setká s beznadějí. Ale i tyhle věci ke sportu patří. Každému se někdy stane, že jednou je nahoře a jindy zase dole. Takový je zkrátka život...“
O autorovi| (od zpravodaje LN v Itálii)
