Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Lounské linie Zdeňka Sýkory

Česko

PRAHA Klasik českého moderního umění Zdeněk Sýkora se letos 3. února dožil devadesáti let. Ve výstavních prostorech Městské knihovny v Praze je ode dneška otevřena jeho životní retrospektiva. Jmenuje se 90.

Sýkora patří k té hrstce českých výtvarníků, jejichž díla jsou zastoupena ve významných zahraničních sbírkách a muzeích: rozměrný obraz Linie č. 24 – Poslední soud visí v pařížském Centre Pompidou, jež ho zapůjčilo na pražskou výstavu. V chaosu poválečného umění je vnímán jako čelný evropský představitel geometrické abstrakce, kterou skloubil s lyrickým ovládnutím počítače a matematických postupů, permutace, náhod a pravděpodobností k estetickým záměrům. Pražané znají jeho mozaiku z fasády metra Můstek (nyní z poloviny zakryté barem) a větracích komínů na Letné.

Jeho půlkruhy a čtvrtkruhy, do sebe se zakusující černobílé linie nebo barevné silokřivky, které se jako letové hvězdné dráhy proplétají prostorem – to jsou znaky nejen Sýkorova osobního stylu, který se samozřejmě proměňoval, ale i psychického naladění hravé matematické moderny v jejích zralých letech, jejíž českou variantu Sýkora po svém spoludefinoval.

Poslední souborná výstava se v Praze konala v roce 1995, kdy bylo Sýkorovi 75 let. Od té doby vytvořil autor ve spolupráci se svojí ženou Lenkou stovku nových děl. Současná výstava se na rozdíl od té předchozí více zaměřuje na objasnění klíčových pojmů malíře, jakými jsou například struktura, systém nebo náhoda, a představuje ho především jako malíře, který se systematicky věnuje zkoumání jazyka výtvarného umění. Sýkorova plátna mohou připomínat kaligrafii, v jeho liniích však nejsou patrné tahy štětcem. Paralelu někteří spatřují i v jeho obrazech a hudební partituře soudobé vážné hudby. Podstatná je i jeho raná zkušenost krajináře a fascinace vědou.

Křivky Středohoří Robustní umělec, celoživotní hokejista a velmi přesný interpret svého umění (právě vyšla obsáhlá kniha rozhovorů, jež je součástí osmidílné (!) monografie) se narodil a celý život zůstal věrný Lounům. Okolí tohoto města, zasazeného do panoramatu Českého středohoří, patří k nejkouzelnějším v Čechách. Jeho ladné křivky se pozoruhodně transformovaly do matematicky přesných linií Sýkorových děl. Možná jádro jeho tvorby tkví v těch kopcích a Sýkora je vlastně ve své nitru – krajinář.

Čtvrteční vernisáže se autor osobně nezúčastnil, neboť, jak vzkázal po své manželce a spolupracovnici Lence Sýkorové, má lehkou virózu a nechtěl by přítomné nakazit. Ceremoniálních věcí si navíc užil dost před čtrnácti dny, kdy slavil v Lounech narozeniny. Sály tam i v Praze byly k prasknutí plné a mezi hosty se objevila nejedna osobnost českého uměleckého života.

Autor: