Personál znuděně postává u dokonale upravených výloh, avšak nemá koho obsloužit. V létě sem obvykle míří ultrabohatí občané zemí Perského zálivu, aby se v Libanonu ukryli před domácím úmorným vedrem a pobavili se v kosmopolitním arabsky hovořícím městě s pochopením pro okázalé utrácení.
Hrozba ze Sýrie
Letošní rok se ovšem od těch předchozích liší. Saúdská Arábie podobně jako ostatní státy Perského zálivu občanům cestu do Libanonu nedoporučila vzhledem k bezpečnostnímu riziku vyplývajícímu z konfliktu v sousední Sýrii. "Ano, obchody jsou trochu horší. Ale naše klientela je ze 70 procent složená z Libanonců, žijících zde nebo v cizině. Nejsme závislí jenom na zákaznících z Perského zálivu," sděluje Valíd z butiku Alexander McQueen.
Jestliže saúdskoarabské ministerstvo zahraničí hovoří o nestabilní situaci v Libanonu, ví, o čem mluví. Saúdská Arábie a Katar mají prsty v syrské revoltě, platí bojovníkům opoziční armády žold a volají po vyzbrojení opozice.
Manažer obchodu s luxusními italskými značkami Versace a Kiton ale říká, že ti občané zemí Perského zálivu, kteří mají v Bejrútu byty, přijíždějí navzdory varování. "Královské rodiny samozřejmě nepřijedou, když lidem radí, aby nejezdili. Nedostanou se sem ani ti, kteří jezdili autem. Znáte to, 21 lidí v koloně tří chevroletů," přiznává manažer s poukazem na to, že pozemní trasa z Perského zálivu do Libanonu vede přes Sýrii.
Semafory oprašují utěrkami z pštrosích per
Bejrútský súk je srdcem města, obnoveného po občanské válce. Názory na něj dělí Bejrúťany na dvě kategorie. Ti první oceňují klidné a vzdušné uličky lemované domy obloženými mramorem a sklem i okolní ulice s budovami ze zlatavého kamene navržené v osmanském stylu. Kupé Bentley nebo Ferrari anebo obojí je tu na svém místě. Ulice jsou bez poskvrnky a zaměstnanci města v kombinézách semafory oprašují utěrkami z pštrosích per.
Ti druzí v této částí města vidí chrám mamonu a zisku, který připravil Bejrút o kulturní centrum a vytlačil z něj tradiční levantské tržiště s plnými obchody a vyvolávajícími prodavači.
Zbytek Libanonu se Bejrútskému súku nepodobá. Roční příjem na hlavu v Libanonu činí 10.500 dolarů (215.000 korun), což je desetina ve srovnání s Katarem. Selhává infrastruktura, v červenci kvůli poruše kabelu tři dny kolaboval internet. Lidé ve věku univerzitních studentů si nepamatují dobu, kdy by bez problémů fungovala elektřina. Generátor do každé domácnosti by mohl být národním heslem. Ale restaurace jsou příjemné, vaří se v nich výborně, bary jsou otevřené do noci a stále je dost lidí ochotných věnovat část výdělku na to, aby lépe vypadali.
