Hezký článek
Tentokrát s autorem velmi souhlasím. Na obranu hodnocení používajícího citační indexy bych ještě dodal toto: Lze ho opravdu zneužít (a poslední dobou se to daří stále více), přesto všechny ostatní metody hodnocení lze zneužít mnohem snadněji (a už v tom máme značný náskok).Různé metody hodnocení musíme porovnávat také podle toho, jak snadno se dají zneužít či už zneužívají. Dalším výrazným zlepšením této metody je nepočítat články a citace ze špatných časopisů, třeba s impakt faktory pod medián oboru, nebo tak něco. K výčtu „problematických aspektů“ přidám pár komentářů:---„Teoreticky by se mohlo stát, že nějaká práce bude hodně citována v „negativním“ smyslu, tedy proto, že ostatní ji budou vyvracet jako chybnou“ Tohle odpůrci citačních indexů opravdu často uvádějí. Většinou tím ale jen na sebe prozradí, že s publikováním na světové špičce sami žádné zkušenosti nemají. Opravdu si lze i nejlepším světovém časopise představit chybný článek, který pak ostatní hromadně vyvracejí. Ale uvažujme: Chyby si nevšimne žádný z mnoha (v mém oboru někdy až 10) recenzentů a redaktorů, ale po vytištění si jí najednou (po čase) všimne spousta kolegů, kteří navíc cítí potřebu ji vyvracet, a to dokonce také ve špičkových článcích. Možné to je, ale to už asi nebude jen tak obyčejná chyba, ale spíš nějaká základní, na kterou se třeba přišlo posunem v paradigmatu, a rozhodně chyba ostatní inspirující. Taková chyba může být pro obor i velmi prospěšná.---„Naopak je možné, že nějaká geniální práce natolik předběhne svoji dobu, že její význam ostatní nepochopí, a tudíž ji nebudou citovat (nebo dokonce ani nebude přijata do tisku).“ Ano, ale taková práce nejspíš unikne i všem ostatním metodám hodnocení, nejspíš práci ani autora nebude moc lidí znát.---„V některých oborech … jsou publikační zvyklosti jiné“.
To je samozřejmě pravda. V některých oborech má typický článek 2-5 referencí, v jiných 50-100. Podobně je to s počtem autorů, někde bývají max. 3-5, jinde jich typicky jsou desítky, viděl jsem i článek se skoro tisícovkou spoluautorů. Stejné je to s významem pořadí spoluautorů: V matematice je nulový (řadí se podle abecedy), v medicíně bývá zásadní. Nelze ale odkazem na specifika vše tak snadno odbýt. Já například často slyším, že v technických vědách se publikování ve světových časopisech moc nenosí, matně si pamatuji, že i autor článku se někdy takto vyjádřil. Můj obor ale do technických věd patří, takže já vím, že to není pravda. Nosí se, a hodně, alespoň v zemích, které jsou před námi. Dále se občas zaměňují specifika oboru ze světového pohledu se specifiky oboru u nás. Konečně bych se rád zeptal kolegů oborů, kde se články do světových časopisů nepíší, protože "nejcennějšími výstupy jsou knihy":
Jak často vám váš rukopis knihy prostě zamítnou nebo alespoň opakovaně vrací a vy o něj namáhavě bojujete? Jak se vám žije bez (oprávněné i neoprávněné) anonymní kritiky z Evropy, Ameriky, Asie, …?Jak vůbec víte, co si tam o vaší práci myslí?A naopak, jak se vy dozvíte, jestli to samé už třeba někdo v daleké zemi (dávno či nedávno) nevymyslel? My, „časopisečtí článkaři“ po takovém zjištění můžeme svůj výsledek i článek prostě zahodit.