A ať se nám to líbí, nebo ne, důležitý zůstane i Donald Trump – a i jeho řekněme originální či nové přístupy k zahraniční politice budou pokračovat.
Amerického prezidenta čeká hned po volbách několik významných testů. V Paříži se v neděli na oslavách sta let od konce první světové války uvidí se šedesáti státníky, ale nejvíc očekávání je spojeno s jeho ohlášenou schůzkou s Vladimirem Putinem. Poslední summit s Putinem v Helsinkách se Trumpovi ovšem vůbec nepovedl. Lze považovat za fiasko, že americký prezident sám zpochybnil informace vlastních tajných služeb o tom, že se Rusové vměšovali do amerických prezidentských voleb.
Trump si nemůže odcizit své republikánské spojence. Vůči Rusku si už nemůže dovolit žádné ústupky a zároveň potřebuje zařídit kooperaci s Ruskem alespoň v jedné oblasti – u Sýrie, Íránu, možná si na Rusku vynutí nějaký ústupek v souvislosti s Ukrajinou.
Hned 30. listopadu Trump míří na zasedání skupiny G20, odkud minule odjel dřív kvůli neshodám ohledně pařížské klimatické dohody a kritice protekcionistických návrhů. Kdyby byl Trump po volbách oslaben, byl by nucen deeskalovat obchodní válku s Čínou. Kdyby ho volby posílily, možná by naopak ještě přitvrdil. Jenže tu je remíza nebo jen mírné oslabení, a tak se asi nic nezmění.
Uvidíme zkrátka brzy, kde jsou meze Trumpovy stupňující se protičínské rétoriky. Trump přece Čínu potřebuje taky k tomu, aby mu pomáhala krotit a hlídat Severní Koreu a její případné spády. Nebo se Trump bude spoléhat na osobní vztahy se severokorejským lídrem Kim Čong-unem, do nějž se, jak řekl, „zamiloval“? Pokud bude nyní Trump mírně oslaben, může toho KLDR využít a klást si další požadavky.
Americký prezident je pro leckoho kulturně nepřijatelný: kvůli svému stylu, agresivní rétorice, jednoduchému populismu apod. Svým způsobem se ale Donald Trump může považovat za úspěšnějšího, než se tak nějak obecně čekalo. Pozměnil a rychle uzavřel novou obchodní dohodu s Kanadou a Mexikem. V oblasti obchodu se dohodl také s Japonskem a Jižní Koreou. Posílil americkou vojenskou přítomnost v Polsku a v Pobaltí. Islámský stát už nemá svoje vlastní území. Trump zrušil dohodu s Íránem, díky výjimkám pro velké země se však vývoz íránské ropy paradoxně spíše zvýší. Trump tedy zjevně kombinuje tvrdou rétoriku s pragmatickými ústupky. Na konci dne, po ostré výměně názorů vždy potřebuje něco, o čem řekne, že to je velký a skvělý a nejlepší deal či dohoda. A snížení daní americkou ekonomiku nakoplo, v krátkodobém horizontu tedy určitě.
Aktualizovaná verze komentáře pro Český rozhlas Plus.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
