Chaotický brexit může poškodit obyčejné lidi, stejně jako na ně dopadl nesmyslný odchod Británie ze systému měnových kurzů v roce 1992. Ale tito obyčejní lidé budou pouze Britové. Doby, kdy mohla Británie hýbat světem, jsou dávno pryč.
V 19. a 20. století souvisela většina věcí, jež se ve světě děly, s britskou zahraniční a ekonomickou politikou. Ještě kolem finanční krize roku 2008 hrála Británie důležitou roli. Finanční deregulace v londýnském City přispěla k drsnému průběhu globální krize a naopak na londýnském summitu G20 v roce 2009 sehráli Britové vůdčí stabilizační roli z hlediska světové ekonomiky. Dnes – přes všechno to politické divadlo a dramatickou rétoriku – odchod Británie z EU pro svět vlastně příliš neznamená.
Globální ekonomika zažívá trochu nejistoty, ale je to spíš díky obchodní politice Donalda Trumpa, který nejenže se prohlásila za „tarifáka“, respektive fanouška celních tarifů, navíc podkopává nezávislost americké centrální banky, narušuje dodavatelské řetězce a jedná skrze náhodná prohlášení na Twitteru. A důležité je také třeba to, jak se vypořádá eurozóna se stavem bank a veřejných financí v některých členských zemích. Brexit bude nešťastná záležitost pro mnoho obyvatel Spojeného království, důsledkem bude slabší růst v Británii, nikoli signifikantní výpadek regionálního, a už vůbec ne globálního obchodu.
Britský vliv na globální události šlo od průmyslové revoluce jen těžko přehánět. Od roku 1750 britské vynálezy od výroby energie po zpracování kovů dominovaly světu, stejně jako britské vynálezy jako železnice a parníky dominovaly transportu. I v době, kdy se centrum inovací přeneslo přes Atlantik, ovlivňovala britská migrace a kapitál industrializaci po celém světě.
Britské jednání (dobré i špatné) mělo důsledky pro mnoho lidí na celém světě: od účasti v napoleonských válkách po appeasement v Mnichově. Vrchol britského globálního vlivu nastal patrně v letech 1940–41, kdy Británie stála sama proti zdánlivě nezastavitelné nacistické moci. Americký vstup do války však vedl nejen k zastavení Hitlera, ale také ke kompletnímu přepsání světové ekonomiky.
Rok 1944 znamenal konec privilegovaného britského obchodu v rámci impéria. Obchodní uspořádání po druhé světové válce bylo předurčeno americkými preferencemi. V roce 1945 žilo v britském impériu 600 milionů lidí, čtvrtina světového obyvatelstva, po sérii dekolonizačních debaklů (včetně suezské krize) a špatných zásahů do ekonomiky se Británie v roce 1976 stala první zemí s rezervní měnou, která musela požádat Mezinárodní měnový fond o pomoc.
Celkově se Británii dnes špatně nedaří, mezinárodní obchod činí 60 procent HDP oproti 40 procentům v 50. letech. Aktivní účast Británie v globální ekonomice a EU pomohla zase srovnat britské HDP na hlavu s tím americkým. Šílená verze brexitu může mít dopad mimo britské břehy, je ale nepravděpodobná. Na rozdíl od Trumpa se žádný politik v Británii nechystá zavádět protekcionistické tarify nebo spouštět nějakou bláznivou finanční deregulaci.
Většina britských elit žije podobně mimo realitu jako v roce 1938, 1944 a 1956. Svět se změnil – a ony si toho nevšimly. Dopadne to ale především na obyčejné lidi v Británii. Dny, kdy Británie hýbala světem, jsou dávno pryč.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
