Čínská akviziční vlna v České republice byla až dosud spíše bagatelizována. Pivovar Lobkowicz jistě není celostátně klíčový podnik, strojírny ŽĎAS mají slovenského vlastníka, a nákup se tedy projevuje ve slovenské bilanci. Plzeňský Prazdroj Číňané nevyhráli a ani budova bývalé Živnobanky v ulici Na Příkopě neznamená zásadní investiční průlom. Koupě Slavie Praha má spíše symbolický význam, který měl zlepšit image a přijatelnost čínského státního kapitálu u nás, což se ziskem titulu podařilo, resp. vyvedl se marketingový tah.
Pokud Číňané opravdu ovládnou klíčovou plzeňskou firmu, obrázek se zásadně změní. Další obří nákupy mohou přijít. Co třeba Vítkovice, které mají existenční problémy?
Čínské akvizice jsou zatím opravdu akvizice, nové investice přinášející nové pracovní příležitosti tu zatím nejsou. I když samozřejmě do té Slavie peníze přišly, což se projevilo na zisku ligového titulu. (Lidově používaný výraz „investice do lidí“ je ovšem účetní nesmysl; plat hráče je účetně pochopitelně náklad, nikoliv investice).
Lze čekat nové investice do plzeňského podniku? Lze čekat vytváření nových pracovních příležitostí? Detaily budoucí smlouvy neznáme, ale ani se je nedozvíme, protože prodávají soukromí vlastníci. I když pokud by se mělo investovat a rozvíjet, bude se tím čínský státní podnik v nějakém oficiálním komuniké určitě chlubit.
O tom, zda je to pro českou ekonomiku dobrá zpráva, lze mít vážné pochybnosti. Číňané získají patenty, technologie, homologace pro evropský trh apod. Bude něco bránit tomu, aby se výroba postupně přesunula do Číny? Na českém trhu je firma ještě na dlouhou dobu vyfutrována zakázkami pro státní firmy a municipality, jestli firma s čínským vlastníkem pronikne na evropský trh, zatím netušíme. Stejně jako netušíme, zda v budoucnu získá další zakázky pro státní firmy a municipality. Analytik se možná dokáže vcítit do kůže privátního strategického investora nebo do kůže spekulativního finančního investora, v případě gigantického čínského státního podniku ale nejde jen o čínské státní ekonomické zájmy, ale i o čínské zájmy mocenské a strategické. A ty se luští hůř.
Proč o Plzeň nemá zájem nějaká firma ze Západu? Alstom, Siemens, Bombardier apod. Je pravděpodobné, že by tomu bránily jak okolnosti privatizace firmy, tak okolnosti získávání zakázek pro české státní firmy a municipality. V tisku se píše o tom, že Číňany to také zajímá, ale přenesou se přes to snáze než výše zmíněné firmy. Dostanou Číňané v tomto směru nějakou státní záruku, že se už nebude vyšetřovat? Vyloučit to nelze, protože precedent tu už máme. Je to skandální smlouva s Nomurou uzavřená ministrem financí Vlastimilem Tlustým v roce 2008, která garantovala manažerům Nomury beztrestnost ve věci privatizace českého piva a IPB.
Jistou míru nejistoty pro Číňany může znamenat oslabení státostrany ČSSD, která byla u privatizace podniku a která ovládá ministerstvo vnitra. ODS už pro změnu nesedí na pražské radnici, která plzeňský podnik vyfutrovala bytelnými zakázkami. Uvidíme také, kdo bude právním a investičním poradcem a jak mají tyto firmy blízko ke státostraně.
Pozoruhodné v tomto ohledu je, co se zrovna děje v západní Evropě. Deník Financial Times dnes například píše o tom, že nabuzený francouzský prezident Macron tlačí s Římem a Berlínem na přijetí evropského mechanismu, který zabrání přebírání technologických firem ze strany čínských státních podniků minimálně do doby, než Číňané umožní totéž evropským podnikům u sebe doma. Co nabízí Číňané Česku? Celoplošnou bankovní licenci pro nizozemsko-kyperskou PPF?
