Sice jsem tam pochopitelně nebyl, ale kdybych tam byl, zde je pár nápadů, které by se daly prodiskutovat.
Pokud jsme snad v poslední době získali dojem, že se tato země klaní, nebo si dokonce kleká před komunisticko-kapitalistickou Čínou a že to snad znamená nějaké bezpečnostní riziko, měl by si možná uvědomit, že to může být jen taková méně důležitá předehra.
Čína je přece jen daleko a územní a strategické plány má především jinde. Oproti Číně je Rusko skoro za humny a v nedávné minulosti nás okupovalo nebo jsme byli v jeho vlivové zóně.
Středozemním mořem směrem k Sýrii nyní proplouvá ruský vojenský konvoj v čele s letadlovou lodí. Rusko přestalo v Aleppu útočit, naopak provádějí ofenzivu rebelové, umírnění i islamisté dohromady. Je to klid před bouří? Spustí Rusko novou ofenzivu, až dopluje letadlová loď s konvojem na místo určení? Lze zase čekat velký masakr civilistů, například útoky na nemocnice?
Rusko sice musí tvrdě škrtat v rozpočtu a dotkne se to prý i obrany. Syrské operace ale tolik nestojí a sám Putin řekl, že stejně musí jeho vojáci a technika někde cvičit. Potíž je v tom, že až přijde velká ruská ofenziva – a ona asi přijde –, je důležité, co k tomu bude říkat náš „gang čtyř“ a jaká bude vydávat prohlášení. Zkrátka: je na to česká zahraniční politika připravena? Je šance, že zaujme jasný názor a bude se dobře „koordinovat“? To je asi to nejdůležitější, co lze v příštích dnech čekat.
Pokud Rusko v Sýrii spustí agresi, hrozí mu další zpřísnění sankcí, v EU se o tom jistě bude dramaticky diskutovat. Co bude říkat Česká republika? Kam se postaví? Kdyby se vláda rozhodla třeba pro sankce, bude to zase český prezident napadat?
Druhá věc, která mne docela zajímá, je, jestli má česká vláda připravený krizový scénář pro případ zvolení Trumpa americkým prezidentem. A třetí věc – když už jsme u té Číny, měli by si česká vláda i „gang čtyř“ povšimnout toho, co je v posledních týdnech jedním z nejdiskutovanějších témat v Německu.
Němci totiž připravují legislativu – po americkém vzoru –, která má regulovat ovládnutí německých technologických firem čínským kapitálem. Bude se také tlačit na Čínu, aby více otevřela svoje trhy a hlavně sama umožnila vstup zahraničních, resp. evropských (a tedy i německých) firem do svých podniků. Takže – Německo se chystá regulovat a ČR se bude podbízet? A proč?
Češi navíc brání své „strategické partnerství s Čínou“ v době, kdy se analytici shodují, že Čínu brzy čeká prasknutí masivní úvěrové bubliny nebo významná korekce ekonomiky spojená s bankroty firem, především nebankovních finančních společností. Počítá s tím vláda ve své strategii?
Čína možná bude jednou vládnout světu, ale na cestě k tomu ji potká ještě mnoho krizí a otřesů a ten první je asi hodně blízko. I o to bych se zajímal, kdybych byl ten „vysoký ústavní činitel“.
A nakonec: Itálie hrozí, že přestane přispívat do rozpočtu EU, když země V4 nebudou přijímat uprchlíky, jak slíbily. Co s tím? Je připraven krizový scénář?
Kratší verze přečtena včera v Českém rozhlase Plus.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institutu pro politiku a společnost.
