Novinkou je, že britská Labouristická strana se rozhodla sama nově definovat antisemitismus a neřídit se nadále oficiální definicí antisemitismu, kterou přijala „Mezinárodní aliance pro paměť holokaustu“ (IHRA). Tou se oficiálně řídí vláda a respektuje ji každá regionální a místní autorita v zemi. Podle oficiální definice je samozřejmě normální kritizovat izraelskou vládu, ale nikoli ve smyslu pomůcky pro obecné a paušalizující odsuzování Židů. Podle nové labouristické definice je například možné odsuzovat Židy za to, že jsou loajálnější ke Státu Izrael nebo ke světovému židovstvu než ke státu, ve kterém žijí.
Na to reagoval Dave Rich v deníku . Píše, že „tohle obvinění, tedy že Židům se nedá věřit a že vždy musí být podezírání, že mají nějakou tajnou agendu, je základem staromódního pravicového antisemitismu, o němž vždy labouristé tvrdili, že s ním nesouhlasí“.
IHRA se také usnesla, že používání příměrů s nacismem ve vztahu k Židům či Izraeli je nepřijatelné bez ohledu na motiv či důvod. Podle nové definice labouristů je to v pořádku, pokud není prokázán vysloveně antisemitský úmysl.
Stephen Pollard, šéfredaktor týdeníku Jewish Chronicle, napsal. „Divil bych se kdyby se v pátek večer v židovských rodinách v Británii diskutovalo o něčem jiném než o tom, zda se Židé mohou v Británii cítit nadále bezpečně, až bude Corbyn vládnout. Nikdo mi nebude vykládat, že to labouristé neudělali schválně.“
Labouristické straně se také podařil unikátní kousek v tom, že sjednotila všech 68 rabínů v zemi, kteří v otevřeném dopise odsoudili postup labouristů. Rich ve svém článku pro Guardian píše, že mnoho rabínů, kteří dopis podepsali, jsou kritici Státu Izrael a ještě se skoro nikdy na ničem neshodli. Mnozí z nich se dokonce navzájem neuznávají jako rabíni.
Důvod, proč se labouristé rozhodli předefinovat antisemitismus, nepochybně souvisí s antisemitismem samotného labouristického lídra Corbyna. V rámci britské radikální levice se vcelku běžně srovnává Izrael s nacistickým Německem. Margaret Hodgeová, britská poslankyně za Labour Party a Židovka, osočila minulý týden Corbyna z rasismu – a nyní čelí disciplinární komisi vlastní strany. Hodgeová napsala dopis do Guardianu (kde se většina diskuse odehrává), v němž říká, že „většina židovské komunity v Británii chová k labouristům takovou nedůvěru, že labouristé jsou ti poslední, kdo by měl redefinovat antisemitismus“.
Kauza bude mít důsledky i na formování možných koalic. Antisemitismus bude možná hlavní důvod, proč britská Liberální demokracie nebude schopna a ochotna po volbách zformovat koalici s labouristy. Názor konzervativní strany je v tomto ohledu vůči labouristům jednoznačně kritický.
Srovnání s českou politickou, kulturní a veřejnou scénou je v několika ohledech pozoruhodné. Zaprvé je české prostředí tak silně a tradičně přátelské vůči Židům a Izraeli, že by si srovnání Izraele s nacistickým režimem nedovolili ani čeští extremisté typu SPD Tomia Okamury, ale pouze osoby opravdu na úplném okraji, jako je Adam B. Bartoš.
Druhá zajímavá věc je, jak je politický jazyk na Západ od nás svázán rukověťmi, závaznými doporučeními, pravidly a sankcemi. Představa, že nějaká politická strana si schvaluje politický a kulturní slovník a hlasuje o tom, se nám jeví jako neznámý a nepřirozený fenomén. Otázka je, jestli je to dobře, nebo špatně, a stejně zajímavá otázka je, jestli to k nám nevyhnutelně dorazí, či nikoliv.
