Čtvrtek 25. dubna 2024, svátek má Marek
130 let

Lidovky.cz

MACHÁČEK: G7 rovná se Trump proti G6

Názory

  13:08
Ještě k referendu o švýcarském Vollgeldu, o kterém jsme psali ve středu, kdy všechny úvěry komerčních bank by musely být kryty reálnými penězi (suverénními penězi) centrální banky. Financial Times píší, že kdyby zákon prošel, způsobil by obrovský krátkodobý šok pro švýcarský finanční systém, i když záleží na tom, jak by bylo nastaveno tranzitní období.

Donald Trump hovoří den před uvalením cel s reportéry. foto: Reuters

Vollgeld pravděpodobně neprojde, ale bude se vlastně hlasovat o tom, zda lidé věří expertům, či nikoli, což je na tom právě to zajímavé. Většina mainstreamových ekonomů je silně proti systému suverénních peněz a stejně tak jsou proti bankéři, centrální bankéři a vládní úředníci. Švýcarská centrální banka dala najevo, že nemá žádný zájem na tom mikrořídit úvěry.

Připomíná to výroky klasiků. John Kenneth Galbraith řekl: „Proces vytváření peněz bankami je vlastně tak jednoduchý, že z toho zůstává rozum stát.“ A Henry Ford pravil: „Kdyby lidé pochopili, jak funguje bankovní systém, byla by zítra revoluce.“

Podle italského deníku La Repubblica mění Rusko strategii v tom, jak dosáhnout zrušení protiruských sankcí ze strany EU. Končí strategie ruských pokusů využít Řecko, Maďarsko nebo Itálii, aby na Evropské radě vetovaly každoroční obnovení sankcí. Když přišlo na hlasování, vždy se prý tyto země nakonec zalekly velkých partnerů v EU. Rusko se prý nyní bude soustředit na to, jak využít celkové evropské zklamání z Trumpa ve svůj prospěch. Začalo to Putinovou návštěvou ve Vídni, kdy ruský prezident plédoval za zlepšení vztahů s „ruskými evropskými partnery“.

Igram Pinn, kreslíř Financial Times, nazval svoji karikaturu „Stavba zdi“ a týká se nadcházejícího summitu G7, kterému se už říká G6 plus jeden. Na jedné straně stolu sedí Trump a od druhé části stolu, kde sedí šest zbylých světových lídrů, ho odděluje zeď fasciklů, dekretů a nařízení, jako jsou cla na ocel a hliník a íránské sankce. Pod vahou zdi (přes kterou Trump na své kolegy nevidí) jednací stůl G7 praská

V témže listě, ve Financial Times, píše Philippe Stephens, že Německo až dosud těžilo ze stability svých sousedů a spojenců.

V Itálii nyní vládnou euroskeptičtí populisté, v Polsku a Maďarsku autoritářští nacionalisté. Británie směřuje k nešťastnému brexitu, Španělsko je konfrontováno s problémem Katalánska.

Německo je samozřejmě výjimkou a představuje zdánlivě evropské bezpečí. Zůstává v kancléřství, německé hospodářství běží jako hodinky, federální a spolkové vlády se přou o to, jak naložit s rozpočtovými přebytky, což je docela luxusní starost.

Rubem celé věci ovšem je, že Německo je nejzranitelnější ve věci současných geopolitických posunů. Německo je závislé na USA ve věci svých vývozů, USA navíc garantují jeho bezpečnost. Německo je také závislé na stabilitě eurozóny, a proto, budou-li se němečtí voliči ptát, proč zase mají něco za někoho platit (třeba za Itálii), je odpověď jasná: protože to je přece jejich vlastní německý zájem.

Debata Jana Macháčka