Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

MACHÁČEK: ‚Hurá! Budeme žít do sta!‘ těší Japonce

Názory

  13:43
PRAHA - Když v roce 2016 vyšla na Západě kniha Stoletý život, vzbudila pouze skromný ohlas. Pro někoho to bylo inspirativní ve smyslu plánování, pro někoho jako civilizační varování, zaregistrovali ji v odděleních lidských zdrojů a penzijních fondech.

Očistná ledová koupel v japonské svatyni Teppozu Inari na počest nového roku foto: Reuters

Když v roce 2016 vyšla na Západě kniha Stoletý život, vzbudila pouze skromný ohlas. Pro někoho to bylo inspirativní ve smyslu plánování, pro někoho jako civilizační varování, zaregistrovali ji v odděleních lidských zdrojů a penzijních fondech.

Teprve v Japonsku se však kniha stala bestsellerem, senzací a zelektrizovala bezmála celý národ. Píší o tom dnešní Financial Times. Je to asi logické, protože Japonsko je nejrychleji stárnoucí společností na světě.

Centrální teze knihy zní, že lidé, instituce, vlády a infrastruktura potřebují zásadní přípravu na dobu, kdy se miliony lidí budou dožívat sta a více let. Kniha v Japonsku transformovala veřejnou debatu a vykrystalizovala díky ní diskuse o nadějích a obavách spojených s demokracií. V Japonsku má již nyní 27 procent lidí přes 65 let, polovině populace je přes 50 a už deset let umírá víc lidí, než se jich rodí.

Tak jako dědouška nakonec přemluvili k tomu, že je čas mít bifokální brýle, Japonci pochopili, že stoletý život je všeobjímající politická direktiva. Dosud je všichni strašili pouze negativy a hororovými scénáři: jak se zvýší výdaje na zdravotnictví a jak budou celá města plná starých senilních a dementních lidí. Nyní získávají pozornost i pozitiva: vloni rostla spotřeba nejvíce ve věkové skupině nad 59 let. Zatímco mladí lidé v Japonsku obracejí každý jen dvakrát, senioři nakupují auta, maso, chytré telefony a zájezdy.

Makléři zaznamenávají v této souvislosti růst celých odvětví: firmy, které provozují domovy důchodců nebo dispečinky sociální práce, výrobci robotů, fitness centra pro seniory. Pokud Japonsko vede globální frontu stárnutí, může toho využít a stát se světovým lídrem v rozvoji politik, systémů a produktů, jež k tomu budou třeba.

Samozřejmě leckdo rýsuje i temné vize: spoustu prázdných bloků domů, domovy důchodců v nejvyšších patrech chátrajících mrakodrapů. Japonsku se nebudou dostávat krematoria, a dokonce ani mniši, kteří administrují poslední cestu. Strach z rostoucích nákladů na sociální a zdravotní systém je přítomný.

Kromě temných věšteb se ovšem nyní diskutují i pozitiva. Jako „starý člověk“ se bude označovat ten nad 75 let. Výraz „stoletý život“ pronikl do korporátního slovníku, finanční služby i stavební firmy proměňují své byznys modely a z průšvihu se snaží udělat příležitost, stále více lidí chce pracovat déle apod.

Dodejme, že Japonsko je a bylo na světě v lecčems první. Jako první zažilo náraz postkonzumních nálad s dopady na ekonomiku: Co si ještě kupovat, když všechno už vícekrát máme – televize, ledničky, auta? Nyní bude první zemí, která zkusí vybudovat pozitivní program z temné demografické vize. Ono to ale do Evropy dorazí rychleji, než si myslíme.

Debata Jana Macháčka

Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.