Úvodní sumář představuje podnětné téma k diskusi.
Hlasování v Kurdistánu a nedělní referendum v Katalánsku vrátily agendu odtrhávání a sebeurčení na globální pódium. Zatímco svět jednoznačně podporoval odtržení Jižního Súdánu od Súdánu, uznal nezávislost Kosova a uznal by asi nezávislost Skotska, jasně odmítl referendum o nezávislosti Krymu a odmítá i žádosti aktivistů z Hongkongu o referendum. Takže kdy je odtržení legitimní?
Nic jako automatické právo na sebeurčení neexistuje. Něco jiného je, když se vyhlásí nezávislost na kolonizátorovi, který řídí zemi z hlavního města na jiném konci planety. A něco úplně jiného je, když se vyhlašuje odtržení od nezávislé země.
Richard N. Haas navrhuje pět kritérií. Existuje jasná kolektivní identita v entitě toužící po samostatnosti. Je potřeba přesvědčit svět o tom, že obyvatelé této entity platí za současný stav vysokou politickou, fyzickou a ekonomickou cenu. Populace jasně indikovala, že podporuje odtržení. Nový stát musí fungovat; poslední, co svět potřebuje, je další stát v rozkladu. Odtržení existenčně neohrožuje původní stát a bezpečnost sousedních států. Kurdistán tato kritéria podle Haase splňuje.
Peter Singer upozorňuje v komentáři psaném při minulém katalánském referendu v roce 2014, že EU, která vytváří ekonomický a politický celek, samozřejmě usnadňuje úvahy o samostatnosti; lidé jsou přesvědčeni, že stejně zůstanou v EU, a moc se tedy nezmění. Ve skutečnosti to bude složitější, ale jakýsi „pocit jistoty z EU“ převládá.
Autor se vrací také k právu na odtržení na příkladu Československa v roce 1938. Kdyby sudetští Němci místo mnichovské konference hlasovali o odtržení, zvítězilo by připojení k Německu. Jenže Československo by zůstalo oficiálně bezbranné, takže jde přesně o ten argument, kdy by se referendum uznávat nemělo.
Názor Monitoru JM: Španělská vláda měla hlasování nechat proběhnout. Zákazy a násilí jenom motivují nerozhodnuté. Na druhou stranu, katalánská vláda organizuje referenda (pod různými názvy) každé dva roky, což také není normální. Mělo by platit, že referendum lze uskutečnit jednou za deset, či spíše dvacet let.
…
Zajímavou otázkou v případě Katalánska je, kdo je po vyhlášení nezávislosti první uzná. Bude to Rusko? Severní Korea? Turecko? Případ Katalánska také ilustruje, že politická stabilita v EU není zase tak silná, jak se leckomu zdálo poté, co prohrála Marine Le Penová ve francouzských volbách a Geert Wilders v těch nizozemských. Extrémní levice ani pravice ve Francii nezmizely z povrchu zemského jen proto, že volby vyhrál Macron. Itálie může brzy zvolit nacionalisticko-populistickou vládu, která si pohrává s vytvořením paralelní měny. Svobodná strana Rakouska může mít velký úspěch ve volbách už příští měsíc. V Maďarsku i v Polsku je velké politické napětí.
Leckdo v EU se dnes vysmívá Británii, ale na serveru Eurointelligence.com dnes konstatují, že tamější referenda o nezávislosti Skotska i o vystoupení z EU proběhla bez násilností a politické bitvy se odehrávají v parlamentu, kam patří.
„Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost“.
