Juncker odmítl zvláštního ministra financí pro eurozónu, navrhl pouze komisaře a ideálně místopředsedu Evropské komise pro ekonomiku a finance, který by podle něj měl být zároveň předsedou euroskupiny, odmítl společný rozpočet pro eurozónu. Eurozóna má mít podle něj jen svůj „řádek“ (line) v rozpočtu EU.
Juncker odmítl i zvláštní parlament pro eurozónu. Mluvil sice o dokončení bankovní unie a obecně o tom, že „redukce rizika musí jít ruku v ruce s jeho sdílením“, ale aby někdo získal přístup ke společnému pojištění vkladů, musí nejprve splnit „domácí úkoly“. Ty sice Juncker nespecifikoval, ale jsou asi vcelku jasné: reformy a ozdravení bankovního sektoru z národních a privátních zdrojů.
Krom toho Juncker připomněl nečlenům eurozóny, že kromě Dánska nemají výjímku a do eurozóny vstoupit musí. Euro bylo podle něj myšleno jako společná měna pro všechny. Evropský záchranný mechanismus čili záchranný val pro eurozónu zvaný ESM má být podle Junckera postupně proměněn v Evropský měnový fond (EMF). EMF má být časem pevně zakotven v EU, zatím je totiž ustaven mezivládní smlouvou. Konkrétní návrhy v tomto směru prý Komise představí v prosinci.
Pro Francii, Španělsko či Itálii musel být Junckerův projev svým způsobem studenou sprchou, protože de facto kopíruje německou pozici a navržená reforma eurozóny je podle něj zcela minimalistická. Francouzské pozici vyšel Juncker vstříc opakovaným voláním po společných sociálních standardech v EU, kritikou sociálního dumpingu a jednoznačným přihlášením se k tomu, že v jednom místě musí být jedna mzda, což je jednoznačné potvrzení francouzského postoje ohledně vysílání pracovníků. Junckerova pozice je ale v jistém ohledu logická, on přece není předsedou nějaké komise eurozóny, nýbrž předsedou Evropské komise.
Francouzské tažení po radikální reformě eurozóny bude ale pokračovat. S Německem už Francie jedná a hlavně se bude jednat po německých volbách v září. Co se rýsuje? K transformaci ESM na EMF dojde, to je jasná věc. Znovu se na stůl dostane právě společné pojištění vkladů. V rámci bankovní unie budou muset banky omezit nákup státních dluhopisů.
Bude patrně představeno nějaké „bezpečné evropské aktivum“, ale nebude se používat výraz společné evropské dluhopisy. Není zřejmé, zda takový společný dluhopis bude vydán jako společný, nebo budou národní emise dluhopisů nějak následně syntetizovány a míchány. Ano, toto syntetizování a míchání je ona příslovečná sekuritizace, tedy finanční čarování, které bylo jednou z hlavních příčin vypuknutí globální finanční krize v letech 2007 a 2008.
Intenzivně se diskutuje o tom, že ESM či v budoucnu EMF převezme od Evropské komise kontrolu nad národními rozpočty, což bude vyhovovat Německu, které často kritizuje Evropskou komisi, že její kontrolní závěry jsou příliš politické. Německo, Francie, Itálie a možná i Španělsko mají mít prý v EMF právo veta.
Německý postoj je samozřejmě mnohem méně ambiciózní. Jedna z nejdůležitějších otázek je, jestli se budou otevírat základní evropské smlouvy, nebo se bude dále pokračovat napínáním mezivládního přístupu. Mezivládní postupy ale povedou k tomu, že ve věci případné reformy a další integrace eurozóny nebude mít žádné slovo Evropský parlament, takže se ještě posílí tolik kritizovaný schodek demokratické legitimity. Otevírání evropských smluv bude vyžadovat i otevření německé ústavy.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
