Amerika znovu uplatní tvrdé sankce zrušené dohodou z roku 2015, kterou Írán uzavřel s USA, Francií, Německem, Británií, Čínou a Ruskem. Amerika zaplatí velkou cenu a porazí sama sebe jen proto, že Trump trvá na splnění předvolebního slibu.
Poté, co Amerika zavedla podobně tvrdé sankce v roce 2011 (v rámci sekundárních sankcí nezakazuje obchod s Íránem pouze sama sobě, ale i třetím stranám), se produkce íránské ropy snížila o třetinu. Pokud se Trumpovi podaří k zákazu obchodu s Íránem přimět i EU, Rusko a Čínu, může se Írán propadnout ze současného čtyřprocentního ekonomického růstu do recese. O práci může přijít půl milionu Íránců. Umírněný prezident Rúhání ztratí vliv ve prospěch fanatiků, pro které je prioritou výroba jaderné zbraně.
Evropské a asijské firmy mohou sloužit jako polštář či nárazník, když budou dále pokračovat v investicích do země s 80 miliony obyvatel a riskovat, že je Amerika také dá na sankční seznam.
Na trhu s ropou existuje stabilní silná poptávka kombinovaná s omezenou těžební kapacitou. Ropa již nyní stojí 75 dolarů za barel. Sankce ceny dále zvýší, proti tomu ale může působit zvýšená americká produkce. Saúdská Arábie jako největší producent chce vyšší ceny ropy, Trump říká, že si přeje opak. Co pro to ale dělá?
…
Trump je podle očekávání všude ostře kritizován, proto ocitujeme editorial deníku The Wall Street Journal, který se Trumpa zastává. Trump prý nabídl Íránu šanci vyjednat novou dohodu a možnost jasně deklarovat, že se vzdá jaderných zbraní, jako to deklarovala Jižní Afrika.
Írán se může pokusit rozdělit Ameriku a Evropu s tím, že eura do Teheránu potečou nadále. Pokus izolovat Ameriku ale nakonec povede k tomu, že se Evropané budou muset rozhodnout, zda dělat byznys s Íránem, nebo s USA. Evropané by byli chytřejší, kdyby přesvědčili Írán, že má s nimi a s Američany dojednat jinou, novou dohodu.
…
Zpravodajská analýza téhož deníku je ale daleko méně optimistická.
Trump uzavřel zatím největší sázku svého prezidentství. Za prvé sází na to, že íránští lídři nyní znovu zasednou k jednacímu stolu. Za druhé sází na to, že pokud se tak nestane, tvrdé sankce přivodí v Íránu změnu režimu – k lepšímu. Za třetí sází na to, že Evropa nakonec bude muset s Trumpem kooperovat. Za čtvrté sází na to, že Írán nyní nespustí svou jadernou aktivitu naplno. A za páté sází na to, že celá věc nepřeroste v otevřený vojenský konflikt.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
