Podle dnešních italských médií to vypadá, že lídr Ligy severu Matteo Salvini začíná o velké koalici pochybovat. Důvodem jsou stopky či červené linie vyznačené italským prezidentem Sergiem Mattarellou a politická rehabilitace Silvia Berlusconiho.
Ze schůzky s prezidentem Mattarellou odešel prý Salvini zachmuřen. Prezident mu vzkázal, že penzijní reforma je nedotknutelná a že evropské smlouvy musí být dodržovány, z čehož by vyplývalo, že rovnou daň a snížení daní nelze realizovat (Itálie musí dodržovat maastrichtská kritéria). Salvini tvrdí, že než aby se vzdal svého volebního programu, raději nebude vládnout vůbec.
Liga severu a Forza Italia možná sází na to, že v případných předčasných volbách by pravice získala většinu, k čemuž stačí mít více než čtyřicet procent hlasů. Preference Ligy severu stoupají a lze možná předpokládat, že poté, co byl Berlusconi rehabilitován a může zastávat vysoké funkce, porostou i preference jeho strany Forza Italia.
Lídr Hnutí pěti hvězd Di Maio se jeví jako velmi hladový ve věci velké koalice, Salvini prý ale možná hledá alibi, jak z toho vycouvat. Mnoho poslanců Hnutí pěti hvězd odmítá podpořit Ligu severu a nakonec není jisté, jestli by vláda získala podporu v parlamentu. Dalším zdrojem pochyb je, že není zřejmé, kdo by se mohl stát předsedou vlády.
…
Protože Itálie je pro budoucnost eurozóny a případných reforem eurozóny klíčová, rozebral ekonomické plány případné velké koalice v Itálii komentátor Financial Times Wolfgang Münchau.
Obě strany, Hnutí pěti hvězd i Liga severu, byly donedávna velmi euroskeptické, či spíše dokonce protievropské. Je to důvod k obavám? Liga severu je extrémnější. Máme se obávat?
Odpověd je podle Münchaua „ano“, ale z jiných důvodů, než se obecně předpokládá. Noví italští lídři nezačnou vládnout s okázalým porušováním pravidel EU. Ani nebudou hrozit odchodem z eurozóny. Zatím půjde pouze o taktický ústup. Žádný z problémů spojených s italským členstvím v eurozóně nebyl totiž dosud vyřešen. Itálie nechystá žádné velké strukturální reformy a ani eurozóna nechystá žádné materiální reformy řízení eurozóny a jejích institucí.
Obě strany mají radikální požadavky: rovnou daň, univerzální základní příjem, zrušení penzijní reformy, paralelní měnu apod. Aby nová vláda mohla plnit maastrichtská kriteria, musely by strany vzdát svoje volební hesla a sliby voličům nebo mohou plnění těchto slibů odložit. V prvním případě přijdou o voliče, v druhém případě je čeká bitva s EU.
Münchau už slyšel návrhy, že by byl univerzální základní příjem proměněn v nástroj aktivní politiky na trhu práce. To je v principu dobrá myšlenka, protože italský trh práce potřebuje infrastrukturu běžnou v jiných zemích EU. Ale politicky to fungovat nemůže. Nejde přece slíbit lidem nepodmíněný příjem a místo toho je poslat na rekvalifikace.
…
Někteří analytici varují před tím, že mzdy v českých průmyslových firmách se zvyšují bezhlavě a nezodpovědně. Příkladem je unikátní situace, kdy ve Škodě Auto měli minulý týden dělníci díky mimořádným bonusům na výplatní pásce 100 000 korun hrubého.
Ještě nedávno ale někteří slovutní čeští pravicoví ekonomové kritizovali české odboráře, že jsou příliš měkcí a opatrní, a dávali jim za příklad slovenské kolegy z Volkswagenu, kteří si stávkou vymohli radikální nárůst mezd. Jak to podle vás tedy je? Máme mzdy ponechat nabídce a poptávce (a tlak odborů požadovat za legitimní součást interakce tržních sil) a vůbec se tím neznepokojovat? Nebo máme být opatrní, protože příliš vysoké mzdy nám při příští recesi zlomí vaz? Nebo máme naopak vyzývat k růstu mezd a aktivním odborům?
To je otázka do Debaty Jana Macháčka s ekonomy v Lidových novinách a na serveru Česká pozice pro tento týden .
…
Čtenáře Monitoru JM zvu na mezinárodní konferenci Výzvy pro Evropu, která se koná v pondělí 21. května, i na přidruženou debatu o V4 a EU v neděli 20. května.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
