Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

MACHÁČEK: K americké podmíněné podpoře NATO

Názory

  12:01
To, že Američané budou brzy velmi tvrdě požadovat plnění smluvních závazků členských zemí NATO (výdaje na zbrojení musí dosahovat dvou procent HDP), víme dlouho. Málokdo si ale v evropském tisku povšiml toho, že americká podpora NATO včera přešla z nepodmíněné na podmíněnou.

Americký ministr obrany James Mattis s generálním tajemníkem NATO Jensem Stoltenbergem. foto: AP/ČTK

Pokud dosud nebylo jasné, jak se podaří přemostit Trumpovu nečitelnost, či spíše přímou nechuť k NATO a jasnou podporu NATO ze strany ministra obrany Jamese Mattise, včera se to ukázalo. Pokud členské státy, z nichž závazky plní jen Estonsko, Polsko, Řecko a Británie, v květnu nepředloží jasné plány, začne Amerika svou podporu NATO utlumovat. Jak by takové „utlumování“ mohlo vypadat, zatím vůbec netušíme.

Někomu se to jeví jako ostrá diplomatická výzva či silné varování, na které má Amerika právo, protože musí bránit zájmy daňových poplatníků, a nikoliv evropských černých pasažérů. Koneckonců německé veřejné mínění se vyvíjí opačným směrem, naprostá většina Němců si nyní nepřeje vyšší výdaje na zbrojení, takže pokud je někdo „nakopne“, aby o tom začali přemýšlet a aby tamější politici začali lidi přesvědčovat, je to jenom namístě.

Leckdo to ale vidí úplně jinak. Tak například historička a novinářka Anne Applebaumová ve svém komentáři pro Financial Times píše, že bychom neměli propadat iluzím a přijmout jako fakt, že Bílý dům stojí jasně proti NATO. Podle autorky je Trump první americký prezident, který nevyjádřil žádný zájem o demokracii, o vládu práva a hlavně o sdílené hodnoty, které drží NATO pohromadě.

NATO je základ, ale pokud nepřispějete, utlumíme závazky, varoval spojence Mattis

Její text míří hlavně na britské občany a politiky, které autorka vyzývá, aby nehledali uspokojení v nějakých speciálních vztazích Británie a USA. Británie by neměla předstírat, že se nic neděje, ale předvést v tomto ohledu v Evropě nějaký leadership. Británie, Německo, Francie a dosud neutrální Švédsko by měly dát dohromady nový evropský obranný pakt, který bude reflektovat politickou realitu. Bude nejprve kompatibilní s NATO, ale zároveň začne seriózní příprava na svět bez amerického obranného deštníku.

K tomu si dovolím několik poznámek. Nechci hájit Donalda Trumpa a zdá se mi, že je vcelku patrné, že je mu NATO protivné. Podporu pro NATO cedí mezi zuby, kývne sotva hlavou, je zjevné, že se k tomu musel nechat přesvědčit a že se mu to vlastně říkat nechce.

Na druhou stranu, Trump skládal prezidentskou přísahu na bibli a na americkou ústavu, takže de facto přísahal věrnost hodnotám západní civilizace, vládě práva apod. Nezdá se mi, že by o svatém významu NATO tolik řečnil třeba Barack Obama.

Když už jsme u hodnot, není jednou z těch nejvyšších pro Západ dodržování smluv, slibu a slova? Evropské země měly své závazky plnit už dávno, takže o hodnotách je lepší vykládat, až budu mít doma splněno. A dále se mi v situaci brexitu nezdá pravděpodobné, že by Evropa přijala britský leadership čehokoli. Tím nevyzývám k tomu, aby komentátoři psali pouze realistické články. Idealismu je třeba.

...

V témže listě píše Josef Joffe, který je sám editorem v Die Zeit, o tom, že se v německém veřejném prostoru začíná vyslovovat nevyslovitelné. Roderich Kiesewatter, jeden z vůdčích politiků CDU, pravil, že pokud Amerika už nechce nabízet nukleárněbezpečnostní garance, „potřebuje Evropa svůj jaderný deštník“. Jeden z vydavatelů německého deníku FAZ napsal nedávno nemyslitelný komentář – výzvu k tomu, aby Německo začalo rychle budovat „svou vlastní jadernou ochranu“.

Ne že by Německo kdysi nechtělo. Ve 30. letech tyto pokusy Hitler označil za „židovskou fyziku“. Po válce Německo zase budovalo striktně civilní jaderný průmysl, ale působil také jako pojistka svého druhu. Kdyby bylo třeba, Němci měli k dispozici reaktory, inženýry a další kapacity potřebné k vývoji zbraně. Potíž je v tom, že po Fukušimě se Němci stali – a to zcela obsesivně – nejvíce protijaderným národem na světě. Podle vládní linie nebudou mít v roce 2023 už ani žádné reaktory. Začne se nyní karta přece jen obracet? Přichází už nakopnutí?

Autor je předsedou správní rady IPPS-Institut pro poitiku a společnost

Debata Jana Macháčka