Než se k tomu dostaneme, nepřipadá vám zvláštní, že o českém vládním plánu pro případ brexitu není vidu ani slechu? Má vláda nějaký? Pracuje na něm? A proč se na to žádný novinář neptá, když je to prakticky to nejdůležitější, co se dnes děje? Podobně – má česká vláda strategický plán, který vyhodnocuje geopolitické a bezpečnostní konsekvence pro případ vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách a navrhuje řešení?
Jinak se v textu píše, že němečtí a francouzští diplomaté pracují na vizi užší bezpečnostní a obranné spolupráce v EU, která by mohla být lákavější i pro země mimo eurozónu. Jinak sami o sobě Francouzi inklinují k tomu, aby po odchodu Británie byla EU na Británii co nejtvrdší a nejpřísnější. Podle této logiky se nesmí stát odchod Británie z EU úspěchem, jinak by to byl konec celé EU.
V takovém Nizozemsku a do určité míry v Německu prý inklinují spíše k tomu, že pokud za ideou brexitu stojí touha po tom, mít méně Evropy, nemá cenu odpovídat tím, že budu žádat více Evropy a více federalismu.
Proto se prý volí bezpečnostní a obranná spolupráce, která je taková nejméně kontroverzní.
Vynikající článek napsal pro VoxEU známý ekonom Paul de Grauwe. Když už se mluví o odpuštění řeckého dluhu, všem ostatním členským zemím eurozóny se dluh odpouští už od března loňského roku, a to tak, že ECB v rámci tzv. kvantitativního uvolňování nakupuje státní dluhopisy. Všechny kromě těch řeckých, které nesplňují technická a kvalitativní kritéria. Celkové „odpuštění dluhu“, který nakoupila ECB, činí už 645 miliard eur. Můžeme si to představit, jakože ten dluh de facto přestane existovat, vlastně je vyhozen jakoby do popelnice. Paradoxem Evropy je, že do popelnice se hází ten bonitnější dluh, zatímco ten řecký – který by tam patřil – se do popelnice házet nesmí.
Čtenáře Monitoru JM srdečně zvu na úterní večerní debatu o záporných úrocích a deflaci.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
