Ukazuje se, že elity obou entit nemají dostatečnou intelektuální, politickou ani diplomatickou kapacitu dohodnout se na něčem oboustranně rozumném. Na obou stranách chyběla vize, představivost, leadership. Takhle to asi s odstupem ohodnotí i historie. Kdo za to všechno může a mohl víc? S tím na historii nechoďte. V historii nejspíš bude zapsáno, že za to prostě mohly obě entity.
EU se provinila tím, že přestala být pro Brity přitažlivá, a to i v rámci udržení sňatku z rozumu. Britové jsou zase vinni tím, že po desetiletí nechali vyrůstat na svém těle odpudivý nádor bulvárního tisku, který je na ostrovech jednoznačně ten nejodpornější a nejprolhanější na světě. Ten bulvární tisk jim také lhal o tom, jak se budou bez Evropské unie skvěle mít.
Jenže to je tak jediné. Bez historického odstupu, v pěně dní či „teď a tady“, se nám prostě jeví jako nepoužitelná Británie.
EU se Britům do ničeho nepletla: nestranila a nefandila brexitérům, tvrdým brexitérům ani zastáncům setrvání v EU. Neříkala Britům, co mají chtít a nechtít, do ničeho je netlačila.
Učinila velké ústupky v tom, že Británie na základě sjednané dohody mohla zůstat v celní unii, a přitom si sama hlídat migraci a dojednávat obchodní smlouvy s třetími entitami. Brusel tedy umožnil ono pomyslné vyzobávání třešní, o němž původně říkal, že je nepřípustné.
Po celou dobu vyjednávání si Brusel odpustil mentorování Britů nebo nějaké dvojsmyslné naznačování, že budou moci hlasovat znovu, tentokrát správně. Pokud existuje klišé o chladných Angličanech, jsou to dnes Britové, kdo vypadá zmatený, emotivní a hysterický.
Takže momentálně platí – i když se historické spoluviny nezbavíme –, že Britům prostě nerozumíme, my nyní nevíme, co vlastně chtějí či nechtějí. Bylo by pro nás jednodušší, kdyby Britové přišli s premiérem, který je pro tvrdý brexit bez dohody a jasně a nadšeně za ním stojí. A nebo s premiérem, který chce odchod Británie jednoznačně zastavit.
Všechno to „mezi“ se momentálně jeví jako neprůchodné. A my na kontinentu – jak říkají Britové – tomu vůbec nerozumíme. Možná je tedy nejvyšší čas soustředit se na rychlé a operativní mikrodohody či minidealy, které pro obě strany alespoň trochu změkčí blížící se tvrdý brexit.
Přečteno ve středu v Českém rozhlase Plus.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
