Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

MACHÁČEK: Kopání do lidí po cestě. Systém uprchlických kvót je příliš tvrdý

Evropa

  13:26
PRAHA - Tento článek Wolfganga Münchaua jsem původně přehlédl, nicméně je důležité se k němu vrátit, protože některé aspekty uprchlické krize ve vztahu k Evropské unii postihuje podle mého soudu vůbec nejlépe.

Řada z uprchlíků proto šla raději pěšky podél cesty, kterou předtím z Győru projeli policejním autobusem. Když pršelo, všichni zmokli. A těsně kolem nich projížděly kamiony s levným východním zbožím na Slovensko a k nám. foto: Jan Skalík / Cvaklo.to

Celková imigrační vlna z letošního roku je asi jedna z největších v historii, ale pořád jde ve vztahu k celkovému počtu obyvatel EU o malé číslo. Imigrace zjevně narůstá, ale nejde o krizi imigrační, nýbrž o krizi kolektivní akce.

MACHÁČEK: Co vědí ekonomové o migraci? Málo

S nějakou centrální autoritou, která rozhoduje, by se to celé vyřešilo poměrně snadno. Jenže takhle EU nefunguje. EU totiž funguje skrze koordinaci a harmonizaci, skrze fiskální pravidla, bankovní regulace, sousedskou politiku apod. Nic z toho ale krizi nezabrání ani ji nepomůže vyřešit. Problém není v nedostatku pravidel, ale v tom, že některé věci v životě nejde prostě vyřešit pouhou koordinací. Žádný členský stát EU není dostatečně velký, aby mohl jednat sám, dokonce ani Německo, které nemá kapacitu absorbovat všechny migranty. Viktor Orbán řekl, že nejde o evropskou krizi, ale o krizi německou, protože všichni uprchlíci chtějí do Německa. Německo se chovalo jako podobný kavalír v rámci řecké krize či krize eurozóny.

Nikdo konkrétní za to nemůže. Problém s kolektivní akcí je v jádru systému. Prací EU není zabránit finanční krizi ani zachránit děti topící se v moři. EU se zabývá věcmi, jako jsou integrace trhů a komplikované obchodní dohody. Když se objeví problém mimo toto úzké vymezení, instinktem EU je zařídit politický kompromis. Tak vznikl záchranný deštník pro eurozónu nebo neefektivní systém bankovní unie. Kvóty pro uprchlíky jsou vynálezem v podobném duchu.

Angel Ubide z Petersonova institutu mluví o tom, že EU (například v případě bankovní unie) preferuje většinou koordinaci před sdílením (mutualization). Místo sdílení rizika státy EU sdílejí pouze procedury a pravidla. Rizika zůstávají uvnitř členských států. Tento přístup může být někdy i pragmatický a rozumný. Neplatí to ale v případě migrace. Systém kvót je příliš tvrdý a politicky neudržitelný, podobně jako fiskální transfery mezi zeměmi. Nakonec to přinese resentiment a nezdar. Systém kvót nepřipomíná „odkopávání plechovky po cestě“ – což je sice ošklivý anglicismus, ale jde o obecně uváděný příměr toho, jak EU odkládá a odsouvá řešení problémů –, nýbrž „kopání do lidí po cestě“.

Dlouhodobá alternativa není mezi koordinací a sdílením, ale mezi separací a sdílením. Příznivci evropské integrace musí argumentovat, že krizi vyřeší jenom EU. Otázka je, jestli EU vybavíme pravomocemi k úkolům, které nikdo jiný nemůže sám vyřešit, a jestli na to EU získá finanční zdroje. Jenže to se asi nestane, protože rozhodovat budou také lidé jako Viktor Orbán. Důležitější důvod, proč se to nestane, asi je, že Evropané zatím nejsou dostatečně zoufalí, aby pocítili potřebu kolektivní akce.

...

Agentura Bloomberg přináší zpravodajský článek o tom, jak ruské bombardování v Sýrii zjevně slouží především účelům domácí propagandy. Ruské státní kanály chrlí informace o „stovkách mrtvých teroristů“. Korespondenti na místě v Sýrii aplaudují přesnosti útoků. Jako na orloji se v ruské televizi střídají politici, analytici i náboženští lídři včetně muslimů, kteří všichni zdůvodňují správnost ruských útoků, totéž v televizi donekonečna opakují lídři ruských muslimských oblastí.

Podle pozorovatelů se jedná o dokonalou propagandistickou show, o naleštěné divadlo určené domácímu publiku. Putin potřebuje odlákat pozornost lidí od domácích ekonomických problémů či od svých neúspěchů na Ukrajině.

...

Rob Cox na Reuters dává najevo svou nelibost z toho, že se Polsko bohužel možná odvrací od politiky svobodného trhu, která mu v minulosti přinesla tolik úspěchů.

Polská ekonomika je dnes dvakrát větší než v roce 1990, také díky osvojení agendy liberálních svobodných trhů. Autora děsí rétorika pravicových stran, které možná na konci října vyhrají volby. Je to prý rétorika orbánovského stylu.

MACHÁČEK: Řeší si Němci opravdu demografický problém?

Strana Právo a spravedlnost (PiS) navrhuje daň z bankovních aktiv a investičních fondů, stejně jako zvláštní daň z hypermarketů a supermarketů. Uvažuje o dani z finančních transakcí a kurzy bankovních akcií na burze už kvůli tomu ztrácejí hodnotu. Strana PiS chce znovu snížit věkovou hranici pro odchod do důchodu. Strana PiS představuje etatismus v ekonomické politice, konzervativní přístup v sociálních věcech a nacionalismus v zahraniční politice.

Potíž je v tom, že dosud vládnoucí Občanská platforma návrhy PiS sice kritizuje, sama ale postupovala dosti etaticky. Znárodnila část soukromých penzijních fondů, aby vyřešila problém s dluhem, jenže tak připravila kapitálové trhy o likviditu. Současná vláda také využívá státní vlastnický podíl v obchodovatelných společnostech a drží například nad vodou zbankrotované uhelné společnosti, jež patrně budou převzaty státními energetickými firmami, které proto předem ztrácejí na hodnotě.

Leckdo se domnívá, že předvolební sliby ještě nejsou reálná politika; aby ale nebyl nakonec nepříjemně překvapen.

Debata Jana Macháčka

Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.