Podle všeho se Trump rozhodoval, na kterou stranu se přidá, a nebyl rozhodnut předem, píše.
Na jedné straně byli jeho ideologičtí poradci jako hlavní stratég Steve Bannon (a také šéf agentury na ochranu životního prostředí EPA Scott Pruitt), který se dříve vrátil ze zahraniční cesty, aby mohl prezidentovi připravit podklady a ještě přesvědčivěji argumentovat, proč je klimatická dohoda z Paříže dílem zlých globalistů a multikulturalistů a proč ji jádro Trumpových voličů nechce.
Na straně druhé stála hlavně Trumpova dcera Ivanka, šéf ekonomických poradců Gary Cohn a také ministr zahraničí Rex Tillerson (leckým přitom předem a logicky podezřívaný jako lobbista karbonové ekonomiky), který upozorňoval, že Amerika bude mít více manévrovacího prostoru a vlivu, zůstane-li aktivním participantem dohody. Ivanka Trumpová argumentovala, že utrpí globální image Spojených států a jejich právo na morální autoritu a leadership. Ivanka a její muž Kushner rovněž intenzivně komunikovali s lídry průmyslu, kteří lobbovali za klimatickou dohodu, jako je třeba šéf firmy Tesla Elon Musk.
Na miskách vah ale podle svědků zdrojů v článku pochopitelně leželo i chování evropských lídrů vůči Trumpovi a jejich výroky na jeho adresu.
Trumpa prý obzvláště rozzlobil francouzský prezident Emmanuel Macron, který nejen že třásl Trumpovi rukou o mnohem více vteřin déle, než se sluší a patří, a to až tak, že Trumpovi zbělely klouby, ale navíc ještě potom žertoval, že to udělal schválně, že jeho „stisk nebyl nevinný“ a že „šlo o moment pravdy“. Navíc předtím Trumpa přirovnal k autoritářům typu Erdoğana a Putina.
Když si Trump četl o výrocích o 31 let mladšího Francouze na svou adresu, prý se podle Washington Post velmi rozrušil a rozčílil. A o pár dní později přišla pomsta. „Byl jsem zvolen, abych reprezentoval občany Pittsburghu, ne Paříže,“ pravil americký prezident v Růžové zahradě Bílého domu, když oznamoval konec pařížské klimatické dohody.
...
Na serveru Eurointelligence.com velmi správně poznamenali, že doufají, že Merkelová s Macronem mají nějakou strategii, protože jejich agresivní diplomacie začíná vytvářet fakta a měnit realitu. Uvědomují si vůbec Evropané, co dělají, když šponují euroatlantickou tenzi?
Na rozbíjení transatlantických vazeb není připravena ani Amerika, ani Evropa. Ale Evropa na rozdíl od Ameriky nemá ani pořádnou politickou a institucionální strukturu, a už vůbec ne finanční zdroje, aby se mohla postavit na vlastní nohy.
Další věc: Británie nepodpořila společné prohlášení Francie, Německa a Itálie kritizující Trumpovo vycouvání z klimatické dohody. EU mohla mít Británii na své straně, a místo toho ji tlačí k Americe.
Další věc, která bude narůstat, jsou tenze v obchodních vztazích mezi EU a Amerikou.
Zkrátka – když to v Monitoru shrneme pár větami: pokud Putin opravdu zvažuje, že by znovu napochodoval do východní Evropy, být na jeho místě, udělám to hned teď. Euroamerické vztahy už dlouho nebyly tak mizerné, alespoň v rétorice. Jenže ta rétorika opravdu už začíná měnit realitu. Není na čase krotit emoce?
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
