Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

MACHÁČEK: Najde Macron spojence pro svou vizi Evropy?

Názory

  12:39
PRAHA - Macronův úterní projev o Evropě byl v mnoha ohledech sympatický. Byl optimistický (srovnejme třeba s Donaldem Trumpem, který si pořád stěžuje) a představil odvážnou vizi budoucnosti. Projev byl primárně určen francouzskému publiku ve starobylé francouzské instituci Sorbonně. Hlavní otázka ale je, jestli tu vizi bude někdo v Evropě alespoň trochu sdílet.

Emmanuel Macron během proslovu. foto: Reuters

Macron v narážce na obecné skuhrání na EU řekl: „My jsme Brusel.“ To je sice staré rčení eurooptimistů, žádný politik v Macronově postavení to ale dosud neřekl. Vzhledem k tomu, že nedávné francouzské volby představovaly souboj o Evropu, musel Macron s nějakou grandiózní vizí logicky přijít, jinak by jeho eurooptimismus neměl podstatu. Splnil si před projevem první domácí úkoly, doma právě prosadil razantní reformu trhu práce a představil rozpočet, kterému říká odpovědný.

Macron čekal s projevem na německé volby a je zřejmé, že vzhledem k oslabení kancléřky z projevu vyškrtal v Německu nepopulární maximalistické představy o finanční integraci eurozóny, jako je společný dluhopis, společný fond pro pojištění v nezaměstnanosti, společné pojištění vkladů a rozpočet v řádu procent HDP. Rozpočet pro eurozónu a evropského ministra financí Macron jen zmínil a nerozvedl. Zkrátka – méně provokativní slovník, zdrženlivé tóny v oblastech citlivých pro Berlín.

Místo toho přišel s gejzírem nápadů v oblasti technologií, inovací, bezpečnosti, obrany a vzdělávání (stručné komentáře Monitoru JM najdeme v závorkách).

Propojit se mají třeba dva systémy rychlostních vlaků TGV a ICE (proč ne?). Má vzniknout společný azylový úřad pro EU, který bude harmonizovat procedury (není důležitější chránit vnější hranici? Proč přesně harmonizovat?), intervenční jednotky EU do roku 2020 (stabilizují Libyi a Sýrii? Jaký bude vztah k NATO?), program ve stylu studentského Erasmu pro armádu (vztah k NATO?), počet evropských komisařů se sníží na 15, nejprve se nároku vzdají velké země (proč ne? Jak se to ale prosadí?). Do roku 2024 se polovina evropských poslanců bude volit z panevropské kandidátky (stejná otázka). Do roku 2025 bude každý evropský student pobývat šest měsíců mimo svou zemi (bude to povinné?). Během stejné doby vznikne dvacet evropských univerzit a institut pro inovace (kdo to zaplatí?). Bude společná karbonová daň, daň z finančních transakcí a harmonizovat se má základ korporátní daně (samé nové daně růst a prosperitu nedělají), reformovat se má společná zemědělská politika (bezvadné – dovolí to Francouzi?).

MACHÁČEK: Macronova řeč a Němci

Podstatné je, že Macron přichází s úplně jinou a zcela protichůdnou vizí Evropy, než jakou před čtrnácti dny představil v projevu o stavu Unie předseda Evropské komise J. C. Juncker. Ten bránil vizi zachování jednotné EU (euro má být měna pro všechny, Schengen má být pro všechny apod.), odmítl rozpočet a parlament pro eurozónu a odmítl vizi vícerychlostní Evropy. Juncker chce pomoci těm, kdo zaostávají, aby se dostali do eurozóny. Macron na nikoho čekat nechce, více integrovat se mají ti, kdo chtějí a jsou na to připraveni.

Junckerova vize byla v zásadě federalistická. Macronova vize je ze státoprávního pohledu dort pejska s kočičkou. Nejprve má být osvěta a politici mají šest měsíců mluvit s voliči, pak se začne na zelené louce mimo EU a znovu i s Británií, mezitím se reformuje Evropský parlament apod. Historie teprve rozhodne, jestli toto byl projev, který v Evropě něco zásadního změnil a nastartoval. Zatím to vůbec jasné není. Problém není jen Německo, problém nejsme jen my „zaostalci“ z Východu. Lze si stěží představit, že tyto nápady vzbudí nadšení v Nizozemsku, Dánsku, Finsku a podobně. Evropské státy budou společně přispívat spíše jen na to, co jim bude připadat naprosto nezbytné.

Debata Jana Macháčka

„Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost“.