Průzkumníky ratingových agentur zajímají dvě věci: zvláštní bankovní daň a omezování odlivu dividend do zahraničí. Po minulých volbách chtěla zvláštní bankovní daň zavést sociální demokracie, ale v rámci minulé koalice to zastavilo hnutí ANO. TOP 09 a ODS by jistě byly také proti, ale většinová vláda s ČSSD by jim v roce 2013 nevycházela.
Dodejme, že zvláštní daň ze zisků bank a pojišťoven – což je skutečně velký ekonomický nesmysl a populismus – zavedla nová polská vláda, ještě spolu se zvláštním daněním hypermarketů a supermarketů. Již dříve zavedlo bankovní daň i Maďarsko, které nakonec muselo dojít ke kompromisní dohodě se zahraničními bankovními investory.
Oslabení levice, tedy komunistů a ČSSD, znamená, že v příštích čtyřech letech – pokud nebudou předčasné volby – se žádné podobné socialisticko-protekcionistické vylomeniny u nás zavádět nebudou.
Pořád se diskutuje o tom, jestli se z Visegrádské skupiny vzhledem k autoritářsko-nacionalistickým spádům v Maďarsku a Polsku nebude vydělovat Slovensko a Česká republika. Ale linie nevede jenom skrze nacionalistickou politiku nebo skrze omezování svobodné justice. Linie vede i mezi ekonomickým populismem (Polsko, Maďarsko) na jedné straně a normální ekonomickou politikou a přehledným daňovým prostředím na straně druhé.
Důležitá zpráva je, že ústavní většinu mají strany pravicové (pokud bychom to brali tak, že jsou proti zvyšování daní nebo pro jejich snižování) nebo strany, které si kladou za cíl efektivní hospodaření a zjednodušení regulatorního prostředí. Naopak zcela propadly strany levicové, žádající zvyšování daní a další regulace. Jestli osobní a ideologické spory umožní nějakou kooperaci ve vládě či mimo ni, je věc druhá.
….
V posledních dnech poněkud zapadla důležitá zpráva, která se týká diskusí o tzv. dvourychlostní Evropě (z hlediska rychlosti integrace), z níž vyplývá, že země Visegrádu jsou ve svém součtu největším obchodním partnerem Německa. Polsko je celkově sedmé, Česko desáté atd. Vzhledem k tomu, že země Visegrádu rostou ekonomicky daleko rychleji než původní členské země EU, jejich význam na této celkové provázanosti s Německem stále roste. Provázanost obchodních a průmyslových řetězců je velice silná a vazba V4 na Německo a Německa na V4 je stále silnější. Součástky a komponenty putují sem a tam přes hranice ve stále větší míře a frekvenci.
Není to ale z Německa žádný dar, do Německa putují nazpátek zase dividendy. O tom, že bude dvourychlostní Evropa, že Německo hodí region V4 přes palubu a že se Německo otočí z východu směrem k Francii, se sice mluví mezi bruselskými eurokraty a možná by si to částečně přála Francie, z hlediska německých ekonomických zájmů to ale vůbec nedává smysl. Znamenalo by to opustit rychle rostoucí region a přiklonit se k pomalu rostoucímu jen proto, že chci někoho potrestat za to, že není dostatečně vstřícný k uprchlíkům. Přitom je zjevné, že německá ekonomická vazba na tento region už dávno není marginální a už také není „jenom“ podstatná, ale začíná být z německého pohledu přímonepostradatelná. Země V4 jsou Německu i spojencem z pohledu důrazu na fiskální uměřenost.
A to pro účely této poznámky úplně pomíjíme německé bezpečnostní a geopolitické zájmy. Ať někdo jmenuje jediný srozumitelný důvod, proč by mělo Německo tento prostor vyklízet zájmům někoho jiného.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
