Ten hlavní šok ale teprve přijde. Kromě vystoupení z NATO požaduje Die Linke vytvoření vojenské aliance Německa s Ruskem. Německu se má zakázat jakékoli vojenské angažmá v cizině, ovšem po Rusku se nic takového nežádá.
Dodejme, že něco takového v České republice nežádá ani KSČM a nedovolil by si to říct nikdo, o kom si třeba leckdo z nás myslí, že by si to ve skutečnosti přál. Neříká to ani Tomio Okamura, ani poslanec Černoch, ani Miloš Zeman.
Že něco takového žádá strana, o které se vážně uvažuje, že se může stát v Německu stranou vládní, dokazuje, že v tomto ohledu je německá politika úplně perverzní.
Nebezpečí Ruska se bagatelizuje, příliš mnoho Němců má pocit, že se s Rusy vždy dokážou nějak dohodnout a dělat s nimi byznys, pokud Němci Rusy sami nenapadnou. Je to zvrácený nápad i z jiného pohledu. Co má levice společného se současným Ruskem, kde panuje tvrdý pravicově nacionalistický, podle leckoho dokonce fašistický režim?
Že to strana Die Linke udělala, je nepochopitelné. Odepsala totiž během minuty svůj koaliční potenciál. I kdyby si to ještě rozmyslela, nebude už působit jako důvěryhodný partner. Navíc chce Die Linke zvrátit úspěšné reformy německého pracovního trhu Hartz IV, které prosadila SPD tehdejšího kancléře Gerharda Schrödera.
Do včerejška se v Německu uvažovalo o tzv. rudo-červeno-zelené koalici s kancléřem za SPD Martinem Schulzem a se Zelenými a Die Linke jako o zcela reálné variantě, skoro stejně pravděpodobné, jako je další pokračování velké koalice. Nyní je zjevné, že se stranou, která chce vystoupení z NATO a vojenskou alianci s Ruskem, SPD jít do koalice nemůže.
Takže zbývají čtyři alternativy: současná velká koalice, bude-li SPD druhá a CDU/CSU první, obrácená velká koalice, vyhraje-li SPD volby, nebo koalice sociálních demokratů (SPD), liberálů (FDP) a Zelených nebo liberálové a Zelení s CDU/CSU, pokud by tedy křesťanští demokraté kancléřky Merkelové začali znovu posilovat a aritmeticky by to vycházelo.
Zároveň se ukazuje, že německá politická scéna je velice živá, pětiprocentní práh nemusí překonat ani Alternativa pro Německo, která je velmi rozhádaná – což Němci, stejně jako Češi nemají rádi –, ani FDP, ani Zelení. Nebo se naopak do parlamentu dostanou všichni.
Na závěr dodejme, že největší nebezpečí pro NATO nepředstavuje strana Die Linke, ale německý pacifismus jako takový. Nový americký prezident Donald Trump svou rétoriku vůči NATO v posledních týdnech změkčil. Americký ministr zahraničí Rex Tillerson dal ale nyní partnerům v NATO jasně najevo, že mají dva měsíce na to, aby předložili jasné plány, jak rychle zvýšit výdaje na obranu na slíbená dvě procenta HDP.
Není vyloučeno, že Němci odpoví stejně nechápavě jako dosud a budou Američany poučovat o tom, že se má započítávat také rozvojová a humanitární pomoc. Trumpova nechuť k NATO tak může znovu vzplanout i bez Die Linke.
Přečteno v úterý v Českém rozhlase Plus.
...
Leonid Beršidskij na serveru Bloombergu píše zajímavě o teroristických útocích v Petrohradě. Podle něj jde o důkaz toho, že omezování svobody a soukromí neomezí teroristické útoky.
Rusko je země s jednou z nejtvrdších a nejméně liberálních antiteroristických legislativ na světě. Za pouhé vyjádření souhlasu s terorismem na sociálních sítích můžete dostat sedm let vězení. Ruská vláda se neptá lidí, jestli chtějí omezovat svobody ve jménu bezpečnosti, prostě to dělá. Boj proti extremismu je tvrdý – od Facebooku po pouliční násilí.
Rusko má silnou policejní přítomnost, v Evropě má téměř nejvíce policistů na hlavu, více má jen Španělsko. Metro v Moskvě i Sankt-Petěrburgu má nový a skoro dokonalý kamerový systém. To jsme viděli i v případě útoku. Nejprve kamery zaznamenaly vousatého muslimského muže, ten se za chvíli dobrovolně přihlásil na policejní stanici s tím, že on to nebyl, protože se předtím sám viděl v televizi. Lidé táhnoucí do metra velké kufry a batohy jsou často kontrolováni, běžné jsou i bezpečnostní rámy apod.
Takže až vám nějaký politik bude říkat, že ve jménu boje proti terorismu je třeba omezovat svobody, nevěřte mu. Motivace k omezování svobod pramení z jiných pohnutek.
Beršidskij rozhodně nepatří k těm, kdo by si mysleli, že útok zorganizovali Putinovi lidé, ale připouští, že ho Putin využije. Před volbami v roce 2018 ještě utáhne šrouby, bude Západu představovat Rusko jako spojence v boji proti terorismu a o ruských zvěrstvech v Sýrii se bude mluvit méně.
„Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost“
