Na Západě lidé nerozumějí nedostatku vděčnosti, kterou vykazují země, které profitují z transferů a dotací, jež přicházejí ze Západu či z Bruselu. Ve Varšavě nebo v Praze se to podle Pikettyho interpretuje jinak. Návratnost investic ze Západu na Východ je vysoká a daleko převyšuje transfery, které jdou opačným směrem. Piketty mimo jiné konstatuje, že nerovnost ve východní Evropě je také proto nižší než v USA nebo v Rusku a že země se vracejí ke své předválečné tradici, kdy většina velkých investorů v tomto regionu byla z Francie, Německa nebo Rakouska. Když to přeložíme, máme málo bohatých a vyčnívajících českých kapitalistů, protože naši kapitalisté nejsou naši, ale jsou z ciziny.
Každoroční odliv zisku a příjmů činí v případě České republiky 7,6 procenta HDP, příjmy z unijního rozpočtu 1,9 procenta HDP.
Sám Piketty přiznává, že porovnávat odlivy zisků a transferů nestačí, zahraniční investice samozřejmě výrazně zvýšily produktivitu práce v nových členských zemích EU a zajistily zaměstnanost v průmyslu. Bez vývozu do EU by se naše ekonomika zhroutila jako domek z karet. Politici ve střední a východní Evropě ale poukazují na nízké mzdy a vysoké zisky zahraničních investorů.
Minulý týden na Pikettyho zajímavě reagoval maďarský ekonom Zsolt Darvas v textu pro bruselský think tank Bruegel. Zdůrazňuje, že nejrůznější konvergenční granty a transfery z Bruselu jsou přece úplně něco jiného než investice, od kterých investor očekává nějakou návratnost. Investice navíc nepřicházejí a nepřicházely pouze z EU a transfery z EU také nemá smysl porovnávat třeba s dividendami, které odcházejí z investic do střední Evropy domů do Japonska, Koreje či USA.
Zahraniční investice – i když z nich odcházejí velké dividendy – jsou motorem ekonomického růstu v regionu, a byť se mzdy ve firmách se zahraničním kapitálem jeví nízké, jsou v průměru pořád vyšší než u firem s českými vlastníky, stejně jako jsou lépe dodržována práva zaměstnanců.
Největší zahraniční investoři jsou také stále ve východní Evropě podporováni jak z hlediska daňových úlev, tak dotacemi na tvorbu pracovních míst. Země střední Evropy si tedy stěžují na odliv dividend do zahraničí, ale zároveň – díky pobídkám a dotacím – stále uznávají význam zahraničních investic pro ekonomický růst a zaměstnanost.
Piketty kritizuje daňovou politiku střední Evropy. S výjimkou České republiky a Slovenska jsou korporátní daně v nových zemích EU nižší než průměr OECD, a dokonce i Česká republika a Slovensko se podle něj příliš spoléhají na spotřební daň.
Země střední Evropy by prý měly zahraniční investory více danit, protože ti i tak platí mnohem nižší daň, než by platili doma v Německu nebo ve Francii. K odchodu by je to motivovat nemělo, protože i tak vydělávají na relativně nízkých mzdách. Vzhledem k tomu, že je region více závislý na zahraničních investorech, měli by se tito více podílet na financování místní sociální záchranné sítě, lepší infrastruktuře v těchto zemích apod.
K vývodům pánů Pikettyho a Darvase dodejme: Tady žádný zázrak přes noc prostě vymyslet nejde, ale s jakoukoli podporou montoven jsme měli skončit už dávno. Veškeré pobídky a úlevy musí směřovat pouze k podnikům s vlastním vývojem a výzkumem a s potenciálem nejvyšší přidané hodnoty. Sami musíme zlepšit náš vzdělávací systém, podporovat musíme malé a střední podniky a tvorbu domácího kapitálu. Je to ale všechno běh na dlouhou trať. Postupné otáčení obrovského parníku.
Přečteno včera v Českém rozhlase Plus.
