To je otázka, kterou si klade Rana Forooharová ve Financial Times. Jak dobře ví většina čtenářů Financial Times, centrálním bankéřům světa se podařilo zajistit, že tzv. velká recese v a po roce 2008 se nestala další tzv. velkou depresí (tedy velkou hospodářskou krizí podobnou té z 30. let). Úrokové míry byly nízké – na nule, a někde dokonce v minusu – a do svých bilancí centrální banky světa nakoupily 15 bilionů dolarů aktiv velmi smíšené kvality.
Umožnilo to akciovým trhům držet se velmi vysoko, i když se to většinou nepromítlo například v růstu reálných mezd. Centrální banky mohou vytvářet bubliny aktiv, ale neumějí čelit efektu globální konkurence a globalizace, jež tlačí na mzdy směrem dolů. Taktéž centrální banky nic nezmůžou s těmi deflačními trendy, které způsobují technologie. A nezmůžou nic ani s velkou mocí nadnárodních korporací, proti nimž nemají zaměstnanci dostatečnou vyjednávací sílu.
Autorka prý nechce vinit Americkou centrální banku (Fed) či ECB z toho, že rozjely největší experiment dějin ve formě nekonvenční měnové politiky, jakkoli tato již není nekonvenční, protože trvala deset let.
Politikou Alana Greenspana bylo nechávat úrokové míry nízko a řešit bubliny, teprve až prasknou. Podle autorky je však jisté, že jsme dosáhli limitů měnové politiky, zvláště v situaci, kdy deset procent Američanů drží 84 procent akcií. Cena aktiv netvoří inflaci, ale spoluvytváří nerovnost.
Jay Powell, nový předseda Fedu, řekl na setkání centrálních bankéřů v Jackson Hole, že inflace již není hlavním indikátorem přehřátého trhu práce. Před dvěma posledními recesemi se podle něj destabilizující excesy projevily spíš na finančních trzích než v inflaci. Takže na excesy je třeba se dívat mimo inflaci.
Šéf Fedu tak podle Forooharové připouští, že problém existuje a že je to ocas, kdo vrtí psem. Ekonomové ale stále pracují s modely, které předpokládají, že ekonomický pokles vytváří pokles trhu.
Praskne někdy bublina? Pokud ano, jistě se to promítne do reálné ekonomiky, protože většině recesí po druhé světové válce předcházel kolaps akciového trhu.
Co by mohlo být základem nového přístupu centrálních bank? Autorka navrhuje tři změny. Zaprvé musí centrální banky věnovat pozornost tomu, jak se zvedá celkové zadlužení, což je nejlepší prediktor krize. Celkové zadlužení roste mnohem rychleji než světové HDP už spoustu let. Růst finančních aktiv v poměru k HDP také dosahuje rekordních úrovní. A nakonec jde i o cenu nemovitostí.
Poznámka Monitoru JM: Hezký článek, ale neodpovídá na otázku, co by se stalo, pokud by centrální banka nějakým prudkým brzděním růstu zadlužení a finančních aktiv začala ještě víc tlačit dolů mzdy a ceny spotřebního zboží.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
