Globální ekonomika vstoupila do roku 2018 v silném a synchronizovaném růstu. Všechny velké geografické bloky se uvolnily z pout, která od roku 2010 tlumila ekonomický růst (čtěte zde).
Jakkoli to stále může platit, optimismus začalo brzdit náhlé a prudké zpomalení v eurozóně, tedy v regionu, který byl až dosud jedním z lídrů globální expanze.
Zpomalení začalo v únoru a vyžaduje důkladnou investigaci, protože jeho příčiny nejsou jasné.
Daviesův hedgeový fond počítá tzv. nowcast – odhad toho, jaké jsou ekonomické indikátory nyní – a ukazuje pokles ekonomické aktivity v eurozóně na 1,2 procenta. Je to velký pokles proti lednu, kdy stejný ukazatel dosahoval 3,5 procenta. Nikde jinde ve světě se to nezrcadlí. Jde o specifikum eurozóny.
Děje se něco divného, nevíme co. Davies nabízí dvě vysvětlení. Za prvé je tu ochabující efekt kvantitativního uvolnění měnové politiky ze strany ECB. A pak jsou tu restrikce na straně nabídky.
Možná nebyla udržitelná představa, že se eurozóna vynoří z krize se silnějším růstem než před krizí. Konec restriktivní fiskální politiky spolu s kvantitativním uvolňováním přinesl ovoce, ale ani fiskální, ani měnová politika se oproti minulému roku už uvolňovat nebudou. Podle Daviese bude ECB pokračovat v uvolněné měnové politice.
…
Gustav Horn, jeden z nejzkušenějších analytiků hospodářského cyklu v Německu, také varuje před zvýšenou pravděpodobností recese ve Spolkové republice . Jeho vlastní indikátor se zvýšil z 6,8 procenta v březnu na 32,4 procenta nyní.
Horn vidí tři příčiny nárůstu indexu. Za prvé je tu prudký pád průmyslové produkce, za druhé jde o propad důvěry a za třetí o finanční volatilitu. Co se průmyslové produkce týče, zatím nevíme, co se děje. Může se jednat o nějaký jednorázový faktor (třeba vlna chřipek). Znepokojivá je ale prudkost poklesu.
Důvěrou nejvíc lomcuje Trumpův protekcionismus. Není v tuto chvíli podstatné, jestli budou skutečně spuštěny nějaké tarify na ocel. Jde o to, že Trumpovo strašení má vliv na důvěru.
Případnému zpomalení nebo recesi lze čelit. ECB může zpomalit odchod z podpůrných politik, jako je kvantitativní uvolňování. Důležité také je, aby EU komunikovala s Trumpem o obchodu jedním jasným hlasem. A pak je také podstatné, aby se Německo vzdalo příliš restriktivních a dogmatických cílů ve fiskální politice, kde má velký prostor ekonomiku povzbudit. Omezení jsou zde ústavní a politická.
Poučení pro Českou republiku? S Německem jsme provázáni a musíme být maximálně pozorní. Z jednorázových propadů ale nelze vyvozovat žádný závěr.
…
Česká republika vyveze do zahraničí více surového dřeva než Finsko a Švédsko dohromady. Podle Karla Krontoráda z Ústavu dřevařských technologií Mendelovy univerzity v Brně by se měl stát snažit, aby místo rychlého zisku vznikaly v Česku továrny, které budou schopny dřevo zpracovávat do konečných produktů. Cena surového dřeva a některých výrobků se může lišit až desetinásobně, řekl Krontorád v rozhovoru pro ČTK. Více v zajímavém článku zde.
Nabízí se otázka: Má stát pobídkami podporovat vznik pil (hlavně v pohraničí) a výroben nábytku, nebo je to nepřijatelné zasahování do tržního systému? Možná by to bylo neliberální či málo „trhulibé“, ale naše situace ve srovnání se Švédskem či Finskem nepůsobí tak, že bychom si jako stát či společnost počínali v tomto ohledu zrovna chytře. Co o tom soudíte vy? To je otázka do Debaty JM s ekonomy na serveru Česká pozice a v Lidových novinách pro tento týden.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
