Nástup amerického prezidenta je politický fenomén – viditelný všude ve světě –, který proti sobě staví metropolitní elity a vidlácké populisty z malých měst a venkova. Píše o tom komentátor Financial Times Gideon Rachman.
V prezidentských volbách roku 2016 utrpěl Trump obrovskou porážku ve všech amerických velkých městech a do Bílého domu byl vlastně vynesen na ramenou zbytku země. V podstatě se, jak známo, jednalo o repliku britského referenda z počátku téhož roku. Urbánně-rurální rozdělení je také otázkou vzdělanostní: 73 procent britských voličů se základním vzděláním žádalo brexit a 75 procent lidí s postgraduálním vzděláním chtělo zůstat v EU. Podobně v USA. Koneckonců, Trump během kampaně dokonce otevřeně řekl: „My milujeme málo vzdělané lidi.“
Tohle všechno se tak nějak ví o západních zemích. Hlavní myšlenka Rachmanova článku ale spočívá v tom, že to samé se vlastně děje všude na světě, ve všech zemích s velmi různou kulturou, historií a na velmi různém stupni ekonomického vývoje. Jsme svědky téhož v Turecku, Brazílii, Thajsku, Egyptě i Izraeli.
Tak například rezidentům istanbulské čtvrti Bešiktaš je prezident Erdogan stejně odporný, jako je Donald Trump lidem z newyorského Brooklynu. Ale sekulární elita v tureckých městech je regulérně přehlasovávána věřícími z malých měst, které na svou podporu mobilizuje Erdogan. Podobně v Izraeli posiluje ve většině země nacionalistická pravice, ale Tel Aviv – nejvíce globalizované město celé země – zůstává baštou sekulárního liberalismu s levicovým starostou.
Stejné rozdělení probíhá jihovýchodní Asií. Filipínský prezident Rodrigo Duterte, populista trumpovského typu, bojoval proti liberální elitě v imperiální Manile. V Thajsku se politická bitva vede mezi hlavním městem Bangkokem a rurálním severem. Podobně se užívají i barvy. V Turecku se mluví o rozdílu mezi „bílými“ a „černými“ Turky. V Thajsku o červeném venkově a žlutém městě. A v USA se státy, jak známo, dělí na červené a modré.
V Evropě je to stejně samozřejmé. V Miláně, nejbohatším italském městě, zvítězili ve volbách umírnění centristé, zatímco jinde v zemi populistické strany. Ve Francii podpořila Paříž Macrona, zatímco populistům se dařilo v zaostalejších regionech. Ve Varšavě a Budapešti se demonstruje proti Orbánovi a Kaczyńskému, kteří se spoléhají na podporu venkova a menších měst.
Mohli bychom propadnout pokušení prohlásit města za baštu demokracie a liberalismu a vnitrozemí za reakcionářské území. A zde se dostáváme k druhé důležité myšlence Rachmanova článku: možná to platí pro sociální hodnoty, ale mezi poraženými městskými elitami velmi vzrůstá nechuť k demokracii.
V Egyptě vedla střední třída v roce 2011 kampaň za demokracii. Nakonec ale titíž lidé podporovali vojenský převrat, protože se obávali, že Muslimské bratrstvo udělá ze země teokracii.
Vojenský převrat v Thajsku měl také silnou podporu střední třídy. Profesionálové z Rio de Janeira fandí uvěznění levicových politiků z důvodů korupce, zatímco z korupce obviněný prezident Lula by asi byl znovu zvolen prezidentem, kdyby zas kandidoval.
Západní metropolitní elity se ještě proti demokracii otevřeně nepostavily. Ale zastánci setrvání v EU si přejí zvrátit rozhodnutí voličů o odchodu z EU. Američtí sociologové si zase všimli toho, že zatímco v roce 1995 by vojenskému režimu dalo přednost šest procent mladých bohatých Američanů, dnes totéž žádá 36 procent mladých bohatých Američanů.
Rachman závěrem konstatuje, že explozivnější politické tlaky a polarizace se nyní povedou spíše po linii uvnitř jednotlivých zemí než mezi zeměmi samými.
Poznámka Monitoru JM: Zde by si to zasluhovalo trochu rozvést. Místo aby se snažili o dialog, rozpoutávají mnozí „liberální a demokratičtí městští voliči“ na sociálních sítích kampaně nenávisti a odsuzování lidí, kteří se v jejich očích provinili tím, že mají prostě jiný názor. V lepším případě to vypadá, že by je za to, jak hlasují, poslali na převýchovu, kdyby mohli. To pochopitelně ve vlastních postojích utvrzuje i druhou stranu. Dosadit si můžete kohokoli: od Trumpových voličů po voliče AfD.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
