Americký prezident Donald Trump právě podepsal rozšířenou legislativu pro Výbor pro zahraniční investice (CFIUS), která umožňuje vetovat dokonce minoritní podíly a pasivní investice ve třech oblastech: týká se to kritických technologií, infrastruktury a všeho, kde se nakládá s osobními daty. Zpřísňování pravidel probíhalo určitou dobu postupně, nyní je zcela explicitní. Dokládá to i graf v originálním textu, který demonstruje, že počet čínských akvizic od roku 2016 ve světě klesá.
Mění se i úřední postup. Donedávna se nemuselo nic hlásit, dokud regulátoři z CFIUS zdvořile nezaklepali. Nyní se musí úřadům předem oznámit potenciální záměr vstoupit kamkoli, kde se vyrábí něco, co může být jen vzdáleně „chytré“, smart.
Kromě toho: jaká personální data jsou vlastně citlivá? Kdejaká nebo skoro každá firma musí dnes data zpracovávat za účelem marketingu. Jaké technologie jsou chytré? Co třeba výrobci chytrých domů a domácností? Ke změnám nedochází pouze v USA, kde lze leccos vysvětlit narůstajícím protekcionismem.
Kancléřka Angela Merkelová tento měsíc vetovala možné čínské převzetí německé společnosti Leifeld Metal Spinning AG. Poté, co bylo Německo před časem překvapeno čínskou akvizicí robotické firmy Kuka, chce nyní snížit práh možnosti kontroly převzetí firmy neevropským subjektem. Dosud vláda mohla kontrolovat pouze podíl ve firmě vyšší než 25 procent. Podobně posiluje své pravomoci britská vláda, a to navzdory tomu, že Británie chce být kvůli brexitu s Čínou docela zadobře.
Čína nemá moc možností, jak se bránit, a podle autorky bude muset pod tlakem otevírat vlastní trhy zbytku světa: například už slíbila otevřít svůj finanční sektor a nyní uvolňuje možnost vstupu do domácích firem kótovaných na burze. Možná bude možné časem mluvit o nastavení reciprocity, ale zatím svět před čínskými investicemi zavírá dveře.
…
Další text, na který upozorňujeme, je již čtrnáct dní starý, ale je to pohled, který docela vyčnívá. Janan Ganesh ve Financial Times upozorňuje na to, že americký prezident Donald Trump není izolacionista. Ve světě je velmi aktivní, jenom ne tak, jak by si jeho kritici přáli.
Ganesh cituje některé titulky: „Trumpův izolacionismus nebude fungovat“ nebo „Jak republikáni objali svět, jen aby se k němu otočili zády“. Případně „To, co Trump nazývá nacionalismem, je ve skutečnosti izolacionismus“. Bývalý prezident George W. Bush mluví o „nebezpečí izolace“. Francouzský ministr zahraničí zase o tom, že se „Amerika stahuje“.
Americký izolacionismus má přitom určitou paleokonzervativní tradici. Prozřetelnost přece nevěnovala Američanům zemi krásně izolovanou oceány od zbytku hříšného světa jen proto, aby se americká vláda angažovala ve světě. Pokud Trump někdy náležel k těmto paleokonzervativcům, dávno se od nich odpoutal. Samozřejmě se jeho zahraniční politika vyznačuje poučováním, arogancí a technickou nekompetentností. Už má čtvrtého poradce pro národní bezpečnost. Skoro by se dalo obrátit okřídlené heslo o jednom čísle do Evropy, protože dnes Evropané nevědí, s kým mají v Americe vlastně mluvit a komu zavolat.
Nevypadá to ale, že by se Amerika stahovala ze světa. Není pochyb o tom, že se Amerika stahuje ze smluv a institucí, zkouší ovšem jiné přístupy a styly zahraniční politiky. Trump nedůvěřuje Íránu, ale chce kultivovat vztahy se Saúdskou Arábií. Jako jediný americký prezident v historii se potkal se severokorejským lídrem. Udeřil v Sýrii, aby stanovil červenou linii, již jeho předchůdce nedodržel. Některým nepřátelům pohrozil silou. Chce větší armádu, a k tomu ještě vesmírné jednotky. Poslal víc vojáků do Afghánistánu, i když původně nechtěl.
Co se republikánů týče, Trump nechává smočit zobák všechny frakce. Pro náboženské konzervativce má nominanty do Nejvyššího soudu. Pro byznys má daňové škrty. A pro jestřáby v oblasti národní bezpečnosti, jako je Mike Pompeo, má Ameriku, která je aktivní ve světě. Ani v obchodě není Trump čistý izolacionista. Drží se bilaterálních dealů a chce, aby jednotlivé země nakupovaly více amerického zboží. Neznamená to, že Trumpova zahraniční politika je dobrá. Ale je to zahraniční politika.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
