Trump poděkoval kancléřce za „leadership“ ve věci mírového úsilí na Ukrajině, ta zase poděkovala americké vládě „za jasnou a trvalou podporu mírového procesu z Minsku“. O rušení sankcí nepadlo ani slovo.
Co všechno se o sankcích říkalo? Že pragmatičtí a mocní byznysmeni, vývozci, investoři, finančníci, obchodníci a kdoví kdo všechno jim nefandí a nerozumějí a že jejich komory, asociace a nátlakové skupiny si v politice prosadí a prolobbují jejich konec.
Pak se říkalo, že Západ vlastně neví, co s Ukrajinou, neví, zda jí opravdu chce pomáhat, jestli to s ní myslí vážně. Nebylo zřejmé, jestli má Západ jasný geopolitický zájem na Ukrajině, zato bylo a je zřejmé, že ho má na Ukrajině Rusko, které by rádo vidělo Ukrajinu zpátky plně ve své sféře vlivu.
Také zdůrazňovalo, že sankce nemohou vydržet, protože EU není v tomto ohledu vůbec jednotná. Jsou země, které byly a jsou vysloveně proti sankcím, jako třeba Itálie, jsou země, které vyhrožovaly, že je budou vetovat, jako třeba Řecko. Jsou země, kde jsou vlivné proruské politické skupiny – na Slovensku, v Maďarsku a bohužel i u nás. I v Německu je silná průmyslová a vývozní lobby, které se sankce pranic nelíbí.
A vzpomeňme si, že v rámci kampaně horoval za zrušení sankcí i – tehdy ještě kandidát – Donald Trump. Evidentně ale změnil názor, i když je to možná proto, že je kvůli vazbám některých lidí ze svého týmu na Rusko pod tlakem a pod drobnohledem, od Kongresu po média.
Proč sankce přežily? Možná je to jedna z mála dobrých zpráv o akceschopnosti Evropy i Západu. O EU se přece říká, že se není schopna dohodnout na ničem – jenže EU sankce spolu s Amerikou schválila a drží je.
Sankce asi také byly docela dobře odhadnuty, připraveny, odstupňovány a strukturovány, jinak by tak dlouho nepřežily. Nevedly nikde k ekonomické devastaci celých odvětví, regionů ani větších podniků. Podniky si našly nové trhy.
A jestli sankce změnily chování Ruska? To se těžko dokazuje, ale třeba by bez nich byl Putin už dávno v Kyjevě. Krom toho se sankce vyplatí zavádět, i když nejsou praktické, ale spíše symbolické. Svobodný svět na vojenskou agresi a zábor teritoria cizího státu nějak reagovat prostě musí a vojenskou konfrontaci si nikdo nepřeje.
Sankce zatím přežily Trumpa, ale nehodí do ringu ručník Evropa? Zatím to spíše vypadá, že sankce bude držet i případný nový německý sociálnědemokratický kancléř, ale záleží na tom, jaká se po volbách v Německu zformuje koalice.
Přečteno včera v Českém rozhlase Plus.
...
Ještě předevčírem to vypadalo, že šéf euroskupiny, nizozemský ministr financí Jeroen Dijsselbloem, bude mít podporu ministrů financí eurozóny, aby mohl pokračovat ve funkci i poté, co jeho sociálnědemokratická strana utrpěla debakl v nizozemských parlamentních volbách.
Včera se ale panu Dijsselbloemovi vůbec nepovedl rozhovor pro německý deník FAZ, kde nastolil tvrdou linii a země jižního křídla eurozóny označil za „země v krizi“, což se oficiálně moc nepoužívá. Zároveň naznačil, že na jihu Evropy se utrácejí peníze „za chlast a ženské a potom se žebrá o pomoc“. Italští a španělští europoslanci žádají odchod šéfa euroskupiny ze scény.
„Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost“.
