Monitor Jana Macháčka

zasílat e-mailem
2. května 2018 12:52 Lidovky.cz > Zprávy > Monitor Jana Macháčka

MACHÁČEK: Rachman: Macron plave osamoceně proti proudu

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 3Diskuse
Francouzský prezident Emmanuel Macron na setkání se studenty ve Washingtonu. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Francouzský prezident Emmanuel Macron na setkání se studenty ve Washingtonu. | foto: Reuters

Praha I velký evropský stát jako Francie potřebuje spojence. A francouzský prezident Macron má potíže je získat, napsal ve včerejším komentáři pro Financial Times Gideon Rachman. Málo světových lídrů se jeví tak úspěšně jako francouzský prezident Macron. Minulý týden mu tleskaly vestoje obě komory amerického Kongresu. Týden předtím mu stejně nadšeně aplaudovali v Evropském parlamentu a tento týden míří Macron do Austrálie.

Komentář najdete zde. V době, kdy Angela Merkelová vypadá unaveně, Theresa Mayová působí, jako by ji přemohl brexit, a Donald Trump nevypadá zrovna příčetně, vyzařuje francouzský prezident charisma, energii a inteligenci. Jeho americký výlet oslavoval i tisk. Washington Post například napsal, že „osud západní aliance je v Macronových rukou“, a Politico dokonce napsalo, že je Macron „nový lídr svobodného světa“. Ale vést znamená mít následovníky, nebo alespoň blízké spojence. 

V tomto ohledu Macron zatím zápasí. Má obdivovatele v mnoha západních městech a ještě více jich má v západních médiích. Zatím ale schází důkaz, že by dokázal formovat mezinárodní koalice, které někam posunou směr mezinárodních záležitostí. 

Na tom záleží, protože lídr středně velké evropské mocnosti je mocensky limitován. V minulých generacích tomu bylo tak, že nejúspěšnější francouzští nebo britští politici mohli spoluutvářet směr mezinárodní politiky pouze v alianci s podobně smýšlejícími západními lídry. Francouzský prezident François Mitterrand úzce spolupracoval s Helmutem Kohlem a předsedou Evropské komise Jacquesem Delorsem. Margaret Thatcherová měla zase alianci s Ronaldem Reaganem. Tony Blair využíval „alianci třetí cesty“ s Billem Clintonem a Gerhardem Schröderem.

V kontrastu s tím Macron nic takového – přes všechen svůj šarm – k dispozici nemá. Trump po Macronově návštěvě konstatoval, že jeho francouzský protějšek je opravdu báječný chlapík („wonderful guy“). Ale i přes všechny okázalé lichotky nemáme žádné důkazy o tom, že Macron Trumpa o něčem podstatném přesvědčil. Zásadní rozdílybyly ve věcech klimatu, smlouvy s Íránem, v tématu obchodního protekcionismu… a pořád máme nejasno.

Co se Evropy týče, Macron vsadil na to, že přesvědčí Německo, že má kráčet cestou „stále bližší unie“. Především chtěl více integrovat eurozónu, zavést rozpočet eurozóny a funkci ministra financí. Německá podezíravost, jestli to ve skutečnosti neznamená financovat rozpínavý francouzský stát, zůstává stejná jako vždy. Německo se jeví jako neoblomné. Verbálně se Německo chová k Macronovi vřele, věcně ne.

Británie ocenila spojenectví s Francií při nedávné konfrontaci s Ruskem. Brexit ale poskytuje špatnou základnu pro dlouhodobé nadstandardní vztahy Francie s Británií. Francie nechce být ani lídrem jižního křídla Evropy – spojenectví s Itálií, kde dominují dvě populistické strany, se nejeví jako zrovna lákavé. A Nizozemsko formuje „hanzovní alianci“ severských států, která je ještě skeptičtější k reformám eurozóny než Německo. Ve střední Evropě svým tažením proti „autoritářství“ spojence nenajde.

Macron bojuje za více Evropy v době rostoucího euroskepticismu. Je doma liberálním reformátorem v době, kdy je „neoliberalismus“ odsuzován. Je globalistou a internacionalistou v době, kdy je na vzestupu nacionalismus a protekcionismus. To mu slouží ke cti, ale dá se konstatovat, že Macron spíše plave proti proudu, než aby se vezl na nějaké módní vlně.

Debata Jana Macháčka

Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.

  • 3Diskuse


Jan Macháček

Autor

Jan Macháčekjan.machacek@lidovky.czČlánky