Začněme Ruskem. Amerika prožila za poslední rok obrovský veletoč. Rusku, které, jak leckdo věří, ovlivnilo americké prezidentské volby, nyní „rozumí“ v Americe každý, i ten, kdo donedávna nevěděl, kde na mapě vlastně leží. Historicky byli největším postrachem SSSR a Ruska američtí republikáni, nyní jsou to přívrženci Demokratické strany a levicová média. Ani republikáni pochopitelně nemohou zůstat pozadu, ale v rámci kampaně a hysterie se pouze vezou na ocase. Rusové, které Barack Obama označil za pouhou „regionální mocnost“, se musí tetelit blahem z toho, že připadají Američanům najednou vedůležití; jsou teď v USA asi jako mandelinka bramborová v 50. letech u nás.
Dobrá zpráva asi je, že se už nemusíme bát, že by nás ve střední Evropě Trump s Putinem za něco vyměnil. Trump má dnes ve vztahu k Rusku ruce svázané Kongresem a novými sankcemi, sám ale asi získal k Rusku nechuť. Nechal bombardovat ruskou základnu v Sýrii a kritizuje Rusko frekventovaně – ve vztahu k Íránu, k Severní Koreji a k Turecku. Americká přítomnost v Pobaltí a Polsku posílila.
Obětí Trumpova ruského obratu se stal i český prezident Miloš Zeman. Trump v nucené správě Kongresu a čelící vyšetřování si těžko může dovolit setkání s politikem, který je svázán s Ruskem tolik jako Miloš Zeman.
Co se týče NATO, Trump ho stačil prohlásit za „překonané“, aby hned na jaře bylo „velmi důležité“. Trump ostře vyzval spojence, aby začali plnit své závazky předepsaných dvou procent na obranu. Otázka je, jak Trump zareaguje, až se k tématu časem vrátí a zjistí, že většina evropských spojenců v rámci NATO své závazky stále neplní.
Trump slíbil zničení Islámského státu, což se povedlo, jakkoli za to mohou hlavně irácká armáda, šíitské milice, Kurdové, americké plány připravené ještě za Obamy a možná dílem i syrské vládní jednotky.
V případě přesunu americké ambasády do Jeruzaléma Trump pouze plní svůj slib, stabilitě v regionu to moc nepomůže, spíše naopak. Jiné sliby Trump ovšem neplní: většina zdi na hranici s Mexikem je finančně i technicky nerealizovatelná. Jadernou dohodu s Íránem ale Trump zruší, jak slíbil, částečně plní i své sliby o omezení migrace a urychluje repatriaci nelegálních migrantů. Omezuje ho v tom ale justice a finanční stránka věci.
Pařížskou dohodu o klimatu Trump vypověděl, jeho administrativa se ale zatím hlásí k dodržování většiny závazků v omezování emisí. Zajímavé v tomto ohledu je, že třeba takové Německo Pařížskou dohodu o ochraně klimatu schválilo, ale kvůli zrychlenému odchodu od jádra emisní cíle nedodrží. Trump také uvolnil cestu k těžbě ropy na Aljašce a k novým ropovodům.
Zpřísnění sankcí vůči KLDR lze považovat za úspěch americké diplomacie, protože se připojilo Rusko i Čína. Jinak vývoj v korejské krizi těžko odhadovat; zdá se ale, že generálové kolem Trumpa nereflektují na poněkud potřeštěné tweetování svého šéfa. Tím se dostáváme k odchodu ideologů „alt right“, jako byl Steve Bannon, z Trumpova okolí. Posílili pragmatici a zkušení generálové na úkor ideologů.
Američané razantně sníží daně, což je sice zpráva z domácí ekonomiky, ale světa se týká, protože teprve uvidíme, co to udělá s distribucí investic v rámci celé světové ekonomiky. Dohoda o liberalizaci obchodu mezi USA a Evropou TTIP je zatím u ledu, ale za to může spíše Evropa než USA. Jinak Trumpův protekcionistický hlomoz zůstal zatím ve verbální rovině, což ovšem neznamená, že ještě nepřijde na řadu.
Takže celkově: velmi vyrovnaný génius – jak o sobě říká – Trump jistě není, ale asi jsme všichni čekali, že to bude o dost horší.
