Verhofstadt v rozvoru oznámil, že spojuje síly s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem a vytvoří společnou politickou skupinu pro volby do Evropského parlamentu. Bude se to jmenovat Génération Europe, tedy česky Generace Evropa, a podle Verhofsdtadta se má jednat o hlavní evropskou politickou alternativu nacionalistů a autoritářů.
V rámci rozhovoru také Verhofstadt vyhlásil, že on ani Macron nesouhlasí, aby se v rámci voleb do Evropského parlamentu znovu opakoval systém takzvaných spitzenkandidátů, tedy neformální systém, z nějž má vyplývat, že nejznámější kandidát nějaké frakce (tedy lidovců, zelených, socialistů, liberálů apod.) je také kandidátem na předsedu Evropské komise. Verhofstadt tvrdí, že v současné podobě systém nemá smysl, protože Evropa nepřistoupila na Macronův požadavek, aby část kandidátek do Evropského parlamentu proběhla na takzvaném transnacionálním volebním lístku. Bez toho celý systém špičkových kandidátů podle Verhofstadta vlastně znamená, že příštího šéfa Evropské komise bude vybírat Angela Merkelová. Skutečným lídrem frakce Evropské lidové strany se však podle Verhofstadta stane maďarský premiér Viktor Orbán, protože ten má ideologii a snaží se nastavit trendy, zatímco německá politika je v tomto ohledu defenzivní.
Zpráva způsobila senzaci proto, že francouzský prezident Macron dlouho váhal s oznámením, zda kandidátka jeho nového hnutí La République en Marche! (LREM) bude samostatná, nebo se Macron s někým spojí, například s ALDE.
Jenže to zase během dneška celé splasklo s tím, že mluvčí francouzského prezidenta oznámil, že je Verhofstadtův rozhovor nesmysl a že Macron s ALDE a Verhofstadtem žádnou alianci nevytvoří. Verhofstadt si stěžoval, že ho novinář špatně citoval, a část špičkových činovníků ALDE oznámila, že vůbec neví, o co jde. Takže výsledek je, že do voleb do Evropského parlamentu se ještě pojede podle starých frakcí.
Co to celé mělo znamenat, je otázka. Možná se Verhofstadt s Macronem dohodli, ale bývalý belgický premiér to oznámil příliš brzy, případně schválně vypustili takzvaný balonek.
Také ovšem víme, že se členy frakce ALDE ze severních evropských zemí se Verhofstadt na ničem takovém nedomlouval a liberální strany z Dánska, Nizozemska a německá FDP to nesly s nelibostí, protože do aliance s Macronem nespěchají. A hnutí ANO, které je členem frakce ALDE, také o ničem nevědělo.
To, že se evropská politika bude v příštích letech lámat mezi nacionalisty a odpůrci migrace – a levicovými liberály a příznivci migrace, je vcelku jasné. Otázka je, jakou to bude mít formu. Zmizí současné frakce Evropského parlamentu a vzniknou úplně nové? Anebo nad jednotlivými frakcemi vzniknou jiné neformální frakce a zájmové skupiny či množiny, které bude dělit právě přístup k migraci?
Osobně bych si vsadil na to druhé. Pro maďarského premiéra Viktora Orbána je velmi důležité zůstat v Evropské lidové straně, protože tlumí kritiku jeho neliberální praxe i případný postih za ni. A Evropská lidová strana, která sice po jarních volbách do Evropského parlamentu zůstane nejsilnější – ale slabší než dosud –, zase potřebuje Orbánovy europoslance.
To, že Evropský parlament včetně části EPP odhlasoval spuštění článku 7 podle Lisabonské smlouvy proti Maďarsku, na výše zmíněném nic nemění. Finální rozhodnutí totiž leží v rukou Evropské rady, kde je průchod něčeho podobného velmi nepravděpodobný.
Společná agenda a ideologie jednotlivých frakcí Evropského parlamentu ovšem po volbách zřídne a oslabí. A posílí význam neformálních frakcí po linii nacionalismus kontra více Evropy a stop migraci kontra otevřenost migraci.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
