Politické rozloučení či odcházení se tedy sice ještě nekoná, ale loučení s dlouho sloužícím nejmocnějším ministrem financí v Evropě je pro média poměrně zásadním tématem a je to tak správně. Z mocenského pohledu je ministr financí „dvojkou“ německé politiky, ale navíc se stal po roce 2009 jedním ze dvou ekonomicky nejvlivnějších mužů Evropy, protože bylo klíčové, jakým způsobem se postavil k následkům globální finanční krize a posléze ke krizi eurozóny. Tím druhým nejvlivnějším mužem je předseda ECB Mario Draghi.
Hodnocení jsou většinou velmi pozitivní a je zdůrazňováno především Schäubleho přesvědčené evropanství. My si proto dovolíme prezentovat dva disentní názory.
Tím prvním je komentář Alana Beattieho pro Financial Times. Podle autora je to docela výkon, že vedle vás vypadá Mezinárodní měnový fond jako dobrosrdečný, přívětivý medvídek. Schäublemu se to povedlo. Je neuvěřitelné, že někdo tak oddaný evropské myšlence společný projekt tolik poškodil. Skrze tvrdohlavou a nesprávnou analýzu způsobil a prodloužil utrpení zemím postiženým krizí a ohrozil důvěryhodnost celého projektu. Dnes už se konečně trochu uznává, že instituce eurozóny nejsou adekvátní a potřebují posílit. Německý přístup ale dosud vychází ze špatné analýzy toho, co se stalo. Po roce 2010 patřil Schäuble mezi ty, kteří všechny problémy spojovali se slabou fiskální disciplínou, což je nesmysl, protože příčinou krize ve Španělsku nebo v Irsku byl privátní úvěrový boom. Řecku zase euroskupina naordinovala nerealistické cíle v oblasti schodku jako podmínku pomoci.
Schäuble působil i proti německé tradici, tedy nezávislosti centrální banky. Mnohokrát kritizoval ECB za její monetární aktivismus, a přitom to bylo kvantitativní uvolňování ECB, co navzdory německému dogmatickému přístupu pomohlo vrátit ekonomický růst do eurozóny.
Podobné je to s jeho vizí budoucnosti eurozóny. Žádá, aby se ECB vzdala nástrojů, které jí umožnily krizi ukončit, a chce transformovat evropský stabilizační mechanismus čili záchranný val eurozóny ESM v Evropský měnový fond. To bude do budoucna znamenat, že na pomoci zemím eurozóny už se nebude podílet Mezinárodní měnový fond, takže poslední záblesky zdravého rozumu v krizovém managementu eurozóny zmizí.
Recept Wolfganga Schäubleho na integraci eurozóny hrozí opakováním chyb při řešení situace z let 2009–2011. Vznikne nová instituce, která bude dozorovat unilaterální přizpůsobení se problémového státu pod dozorem z centra.
Schäuble možná upřímně věří, že nosí v srdci zájmy Evropy, ale jeho kariéra je podle Beattieho důkazem toho, že některé myšlenky a dogmata mohou přežít bez ohledu na to, kolik se vrství jasných důkazů, jež jejich správnost vyvracejí.
Poznámka Monitoru JM: Z hlediska čistě německých zájmů byl ale Schäuble možná dobrým ministrem. Krizí oslabené euro prospělo německému exportu, neústupnost vůči Řecku zajistila splacení úvěrů německým bankám. A eurozónu zachránila ECB a Němci proti tomu tak nějak hudrají a skuhrají, ale nakonec do toho „nehodili vidle“.
Německý ministr financí, chce-li být přísný doma, musí být přísný i vůči jiným státům. Minimálně velmi diskutabilní je ale i německá přísnost a posedlost přebytky doma.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
