Možná začněme tím, co Sobotkův projev není. Není to velký a výrazný projev o Evropě, o kterém se bude ještě za několik let mluvit.
Takové „evropské“ projevy spočítáme ale v posledních letech pouze na prstech jedné ruky. Byl to projev polského ministra zahraničí Radka Sikorského v Berlíně vybízející Německo, aby se nebálo Evropu vést. Byl to projev téhož ministra vyzývající Velkou Británii, aby se postavila pozitivně k Evropské unii a zůstala její součástí. Byl to patetický projev německého prezidenta Joachima Gaucka, který poprosil Británii, ať Evropu neopouští, a byly to dva projevy „zvenčí“ od George Sorose. V jednom nabádal Německo, aby opustilo svůj ordoliberalismus, povzbudilo poptávku a nedopustilo rozpad eurozóny, a v druhém vyzval EUkmasivní pomoci Ukrajině na způsob Marshallova plánu.
Takové projevy spojuje jedna důležitá věc. Jsou překvapivé, patetické, pronikavé a kritické, nehladí po srsti a provokují kritickým myšlením, mají zapamatovatelnou alespoň jednu myšlenku a pozná se, že je autor napsal sám.
Dobře – každý ví, že Sobotka není osobnost jako Sikorski, který má Oxford a za ženu přední světovou intelektuálku. Pak si ale ještě řekněme, čím Sobotkův projev není v českém kontextu, a bude nám o poznání veseleji.
Ani Klaus, ani Zeman
Sobotka nevyzývá jako Klaus k rozpuštění Evropské unie ani nevyhrožuje „cestou do pekel“ a skupinou AC/DC jako v roce 2009 Mirek Topolánek. A pochopitelně není nevkusný jako Miloš Zeman, který vyprávěl v Bruselu něco o gumovém steaku, jehož lze ale ocenit za to, že dokázal představit vize, ke kterým je opravdu ještě daleko, jako federalismus a evropská armáda.
Zkrátka: měli jsme a stále máme tolik politiků s provokativními názory, že je jistou úlevou, že Sobotka mluví tak nějak normálně a nechce být samolibě zajímavý jen tak pro nic za nic.
Povzbudivé a docela kulturní je taktéž nakonec i to, že Sobotkův projev neměl namířeno na domácí české publikum, ale oslovit chtěl ve svém evropském projevu opravdu především to publikum, ke kterému mluvil, tedy publikum německé.
Je milé, že se Sobotka přihlásil kVáclavu Havlovi, tentokrát jako k vizionáři Evropy, protože jistý český „odvrat od Havla“ se v komentářích o této zemi všude ve světě docela řeší.
Jinak projev konstatuje na mnoha stránkách jediné: jsme pro další integraci, ale bez změny základních smluv, tedy takový známý český „mírný pokrok v mezích zákona“, a oslavuje drobné krůčky vpřed, což je koneckonců zrovna taky německá politika.
Češi proti všem
Koho to nudí, ať si vzpomene, že jsme se v dobách Nečase zapsali v EU spíše jako „proti všem“, ale bez čitelného národního zájmu, abychom zůstali u školněliterárních odkazů. Trvalo to příliš dlouho na to, aby teď člověka trápilo, či dokonce nudilo, že český politik v EU nezlobí.
Myslet i přes Atlantik Český zájem o propojení energetických systémů vEU je v projevu definován jasně, stejně jako zájem o posílení vnitřního trhu Unie. Potěší přihlášení sekUSA a k atlantické obchodní dohodě TTIP, což by mohlo zaujmout třeba europoslance za ČSSD Jana Kellera, který dohodu i Ameriku s oblibou napadá. Je správné a v Evropě v tuto chvíli vůbec ne obvyklé, že podpora dohody TTIP je v projevu hájena i z pozice euroatlantického bezpečnostního partnerství. Takže – určitě nic odvážného ani zapamatovatelného, vesměs mdlé hlazení po srsti, ale celkový dojem: bylo hůř.
Autor je předsedou správní rady IPPS (Institut pro politiku a společnost spojený s hnutím ANO 2011).
