Demokraté po prohraných volbách a hackerských útocích z Moskvy nemají nejmenší důvod Tillersona podpořit a mají navíc silné spojence ve skupině republikánských legislativců od Johna McCaina po Marka Rubia.
Tillerson se podle agentury Bloomberg poprvé setkal s Putinem už v roce 1999 na ostrově Sachalin a od ruského prezidenta obdržel ruský Řád přátelství. Republikánským senátorům bude jistě vadit také to, že Tillerson osobně lobboval na americkém ministerstvu zahraničí za zrušení protiruských sankcí.
Podle Trumpa je ale Tillerson „prvotřídní světový hráč“. Trump dále říká, že „velká výhoda je, že Tillerson zná všechny velké hráče. Uzavřel s Ruskem spoustu obchodů. A nedělal tyhle svoje obchody pro sebe, ale pro firmu.“
Tady narážíme na to, co je potenciálně velký problém. Diplomacie jako obchod. Koho, kde a za co Tillerson s Trumpem zobchodují?
Mírně nás může uklidnit nominace bývalého amerického velvyslance při OSN Johna Boltona na post prvního Tillersonova zástupce. Eli Lake – komentátor Bloombergu – upozorňuje, že Bolton opakovaně říkal, že USA musí zařídit, aby Rusko „bolely“ jeho aktivity v Sýrii. A americké a evropské sankce proti Rusku za invazi na Krym a Ukrajinu byly podle Boltona příliš měkké.
...
Gideon Rachman se domnívá, že Trump přenesl techniky twitterového trollování do konstrukce kabinetu. „Trollování“ na Twitteru se definuje jako záměrně ofenzivní postování s cílem někoho naštvat.
V tomto duchu jmenoval Trump popírače globálního oteplování do čela agentury na ochranu životního prostředí. Oponenta minimální mzdy jako ministra práce, proponenta konspirativních teorií šéfem Národního bezpečnostního výboru a příjemce kremelského vyznamenání ministrem zahraničí.
Trump ignoruje vládní experty a úředníky: volá na Tchaj-wan bez konzultace s ministerstvem zahraničí, vysmál se zprávě CIA o ruském vměšování do amerických prezidentských voleb.
Teritoriální členění
Rachmanův komentář pokračuje teritoriálním členěním.
1. Rusko. Trump by se s Ruskem zjevně rád nějak dohodl. Rezistence z Kongresu ale bude obrovská.
2. Evropa. Trump vyjádřil otevřené pohrdání Merkelovou, podpořil brexit, možná podpoří Le Penovou. Kdyby se ale rozhodl oslabit NATO, odpor Kongresu by byl tak silný, že by mohl vést ke konci Trumpova prezidentství.
3. Írán. Zde to bude mít Trump snadné. Ve věci zrušení smlouvy s Íránem má podporu kongresu. K válce s Íránem ale Trump nebude mít apetýt.
4. Střední východ a terorismus. Tady vůbec netušíme. Trump chce tvrdší válku s radikálním islámským terorismem. Zároveň asi nenechá navýšit americkou vojenskou přítomnost v oblasti.
5. Čína. Trump se chce více konfrontovat s Čínou, o čemž svědčí i připravované posilování vojenského námořnictva. Trump chce asi skončit neformální alianci mezi Ruskem a Čínou a nahradit ji osou Washington–Moskva.
Největší otázkou spojenou s Trumpovými plány však není politika, ale její tvorba, proces jejího vzniku. V normální americké vládě se zahraniční politika tvoří mezi klíčovými ministerstvy a experty a po dohodě se spojenci. V Trumpově vládě se může vynořit ve tři ráno jako tweet.
  |
Můj dodatek k oběma těmto textům, který se týká střední a východní Evropy:
Neumím moc pochopit, jak by se Trumpovy obchody mohly týkat střední a východní Evropy. Státy NATO ve střední a východní Evropě jsou v americké sféře vlivu. Co by mohli Američané získat za to, že se jich vzdají ve prospěch Rusů? Já nic takového nevidím, i když být Pobaltím, asi nemám klidné spaní.
Vidím samé možné ústupky Rusku: zrušení sankcí, uznání anexe na Krymu, slib, že Ukrajina nebude přijata do NATO, volná ruka pro Rusko v Sýrii. Co ale Trumpovi nabídne Rusko?
S Ukrajinou je to složité, ale tato země se nedostane znovu do ruského područí. Ruská anexe zakořenila a upevnila ukrajinskou identitu. Země by se dostala do područí Ruska pouze za cenu milionů mrtvých, protože dobrovolně se už nevzdá.
„Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.“
