Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

MACHÁČEK: Turecké hospodářství pod tlakem finančních trhů

Názory

  13:34
Turecká vláda spustila první opatření, aby zabránila oslabení finančního systému, pokusila se o uklidnění investorů a zastavila pád turecké liry. Zatím to moc nepomáhá, pád měny během dopoledne pokračoval. Centrální banka prý provede „všechna nezbytná opatření“, aby uvolnila ruce komerčním bankám snížením minimálních povinných rezerv.

Turecký prezident Recep Tayip Erdogan. foto: ČTK/AP

Úrokové míry zatím zmíněny nebyly, ale všechna opatření jsou prý na stole. Ministr financí Berat Albayrak zatím vylučuje možnost zavedení kapitálových kontrol.

Akutní fázi turecké finanční krize, která dopadá negativně i na euro, českou korunu a české i evropské finanční trhy, spustily americké sankce proti dvěma ministrům Erdoganovy vlády. Jinými slovy, spouštěčem (nikoli příčinou) finanční krize jsou primárně politické faktory, jde o prudké zhoršení vztahů mezi USA a Tureckem, tedy mezi dvěma státy aliance NATO.

K turecké krizi se na Bloombergu vyjádřil i známý odborník na finanční trhy Mohamed A. El-Erian. Podle něj záleží na tom, jak se odpověď turecké vlády a centrální banky bude jevit trhům a investorům. Když bude přesvědčivá, může krizi zastavit. Když ne, může ji výrazně zhoršit. Podle El-Eriana nejde jen o kurz měny. Na takzvaných nových trzích měny běžně přestřelují nahoru i dolů. Není to měna, co způsobuje nestabilitu, ani to není vývoj měny, co nestabilitu hned ukončí. Jde pouze o velmi viditelný indikátor.

Turecko podporovalo ekonomiku růstem úvěrů a rozpočtem a vytvořilo si dvojitý deficit: rozpočtu a běžného účtu platební bilance. Vnější půjčky a kapitálové toky zvýšily investice a růst. Růst ale není dostatečný, aby schodky zkrotil.

Turecko nyní čelí mnohem složitějšímu a méně přátelskému vnějšímu prostředí (z vnějšího prostředí jsou věřitelé a investoři) – a to se hned tak nezmění. Nejde jen o geopolitiku, ale také ekonomiku. Končí experimentální politiky centrálních bank (americký Fed a postupně i Evropská centrální banka), zvyšují se úrokové míry a peníze se vracejí z periferie světa do USA, což se projevuje oslabováním zranitelnějších a částečně dolarizovaných ekonomik, jako je Turecko.

Investoři mají pochybnosti o tom, že jsou turecké autority dostatečně silné, rozhodné a profesionální. Jsou tu náznaky rodinných klanů, Erdoganův zeť byl nedávno jmenován prezidentským koordinátorem ekonomických politik a má dohlížet na vládu.

Turecko nemá jasnou vnější kotvu. Mohlo by se obrátit na Mezinárodní měnový fond (MMF), jenže to pravděpodobně neudělá, protože se bojí silné pozice USA v MMF. Mezinárodní měnový fond může poskytnout finanční stabilizaci a půjčky – výměnou za domácí ekonomický úklid, reformy a dietu. S i bez MMF ovšem bude Turecko muset zdražovat veřejné služby, zvyšovat daně a škrtat.

Představy o tom, že pomůže Rusko nebo Čína, jsou iluzorní. Pro Čínu je to dost daleko a není dostatečně flexibilní. Rusko nemá peníze.

Turecko může nechat svoji měnu volně padnout, aby si našla novou rovnováhu. To je ale velmi riskantní krok a po cestě může padnout i mnoho obětí. A pak jsou tu kapitálové kontroly, které vláda zatím odmítá, ale možná se jim nevyhne.

Na závěr je asi dobré říci, že jsou dva druhy autoritářských režimů. Jedny jsou tak neschopné, že přivedou zemi k totálnímu úpadku a chaosu. Příkladem je Venezuela. Jiné země přenechávají měnovou a finanční politiku profesionálům, zachovávají v makroekonomickém přístupu tzv. washingtonský konsenzus a situaci relativně ekonomicky zvládnou, i když čelí sankcím a padajícím cenám surovin. Příkladem je Rusko. Kam se zařadí Turecko? Podle mne spíše k Rusku než k Venezuele.

Debata Jana Macháčka

Autor je předsedou správní rady IPPS - Institutu pro politiku a společnost.