Jako by se ministerstvo vnitra vnucovalo těm, komu se stýská po železné oponě, komunistických pořádcích, pomocnících pohraniční stráže a heslech typu „Neprojdou“.
Ať se vláda začne snažit, až se bude rýsovat nějaká konkrétní hrozba. Teď na zimu začne uprchlická vlna navíc opadávat. Co má být tohle za divadlo?
...
Německo dělá, co může, aby se vyrovnalo s vlnou migrace. Když se diskutuje o tom, jestli Angela Merkelová udělala dobře, když zemi otevřela uprchlické vlně, většinou se rozebírají politické konsekvence.
Jaké jsou a budou ekonomické dopady? Zase se většinou píše, že jedině vlna migrace pokračující každý rok v neztenčené úrovni zabrání ubývání práceschopného obyvatelstva v Německu. Ano, je to tak, ale přináší to své problémy a náklady.
Potíž je třeba s německou minimální mzdou, která je – ve výši 8,50 eura na hodinu – příliš vysoká i bez uprchlíků a neudržitelná s uprchlickou vlnou. Kdyby nebyla žádná minimální mzda, způsobila by vlna migrace pokles mzdové úrovně. To ale nebude kancléřka Merkelová chtít dopustit, vstoupila by na minové pole.
Počet lidí ochotných pracovat za minimální mzdu vzroste, což ale stejně vytvoří setrvalý tlak na mzdy těsně nad minimální mzdou. Celé spektrum mezd se ocitne pod tlakem na snížení.
A to se začne dít zrovna v době, kdy v Německu po dlouhé době začaly růst reálné mzdy s pozitivním dopadem na poptávku a ekonomický růst.
Vláda by mohla dotovat ty, kdo zaměstnají uprchlíky za minimální mzdu. To by ale vytlačilo neuprchlíky ochotné pracovat za minimální mzdu. Druhá možnost je nabídnout uprchlíkům práci skrze systém veřejných prací, například v oblasti vylepšování infrastruktury. To by dávalo smysl, ale nestane se to z ideologických důvodů. Německo se otevřelo migraci, ale nikoli keynesiánským myšlenkám.
Tím, jak chtějí všichni uprchlíci do Německa, mohou zvýšit vnitřní nerovnováhu v eurozóně, protože snížené mzdy mohou znamenat vnitřní devalvaci v Německu a vylepšení jeho konkurenceschopnosti, což je to poslední, co eurozóna potřebuje.
...
Edward Niedermayer na Bloombergu odpovídá Američanům, kteří se ptají Japonců, proč teroristé z Islámského státu milují vozidla Toyota Hilux. Odpověď je jednoduchá. Protože se jedná o nejlepší auta na trhu do této oblasti a stejně jako teroristé je používají neziskové organizace nebo obchodníci v regionu.
Oproti konkurentům má Toyota nejlepší zátěžové testy i neprůstřelné verze. Poprvé byla použita už v konfliktu mezi Marokem a Mauritánií v 70. letech. Konfliktu mezi Libyí a Čadem v 80.letech se dokonce říkalo válka toyot.
Firma byla v tomto směru vyšetřována a tázána po celé dekády, ale nikdy se na nic nepřišlo. Dokud nezačne japonské náklaďáčky někdo klasifikovat jako vojenskou techniku, moc se toho nezmění.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
