Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

MACHÁČEK: Vypukne v pátek obchodní válka s USA?

Názory

  12:47
Trumpova zahraniční politika se jeví příliš často jako velice náhodná. Píše to v komentáři Noah Feldman na serveru Bloombergu. Tedy opravdu náhodná, jako když hrajete v ruletě

Americký prezident Donald Trump. foto: Reuters

Komentář můžete najít zde. Jako když se rozhodnete shodit ze stolu jadernou dohodu s Íránem a místo toho chcete dojednat nějakou podobnou se Severní Koreou. Nebo je náhoda, že hlavní poradce pro národní bezpečnost, generál a hlavně politický realista H. C. McMaster bude nahrazen konzervativním idealistou Johnem Boltonem?

Je třeba se ptát, jaká jsou pro a proti této náhodné politiky. Sám Trump totiž opakovaně naznačuje, že snad může být záměrná. Jak nedávno naznačil, „vždycky bude změna“ a také chce „vidět různé myšlenky“ (což asi znamená, že si chce vyzkoušet, jak různé myšlenky fungují v praxi).

Klíčovým prvkem bezprincipiální, stále se měnící zahraniční politiky je, že nikdo neví, co uděláte příště, jaký bude váš další krok. Nepřátelé nebo soupeři to pak mají těžší, když proti vám chystají nějaký komplot.

Severní Korea si nemůže být jistá, jestli ji Trump nakonec nevybombarduje, a Čína si nemůže být jistá, jestli Amerika proti ní nespustí obchodní válku. Horší je to s vašimi spojenci, protože ti musí vědět, jaké jsou vaše další kroky, aby mohli jednat v souladu s vámi. Musí vědět, jaký je cíl vaší mise a jakou mají mít oni úlohu.

Jestli je ale v něčem Trump konzistentní, je to v tom, jak vnímá zahraniční obchod a nerovnováhy v něm. Dávno před vstupem do politiky chápal zahraniční obchod jako hru s nulovým součtem. Nyní vyhlásil tarify na dovoz oceli a hliníku a jeho šéf ekonomických poradců Gary Cohn kvůli tomu rezignoval na svůj post.

Mezi Evropou a USA právě probíhají horečná vyjednávání, protože cla mají začít platit už v pátek. EU se na poslední chvíli snaží vyjednat si výjimku.

O tom také píše Der Spiegel, který tvrdí, že USA mají tři požadavky. Tím prvním je strop na produkci oceli, aby výroba zůstala na úrovni roku 2017. Druhým požadavkem jsou společná antidumpingová opatření proti Číně a koordinace obchodní politiky s USA a třetím je důkaz, že členské země NATO opravdu zvyšují své výdaje na obranu a blíží se předepsaným dvěma procentům.

Pokud je story Spiegelu reálná, nemusí to být špatná zpráva, protože to naznačuje, že Trumpova politika je nakonec přece jen nějak promyšlená a transakční. Tlak USA na Evropu ve věci zvýšení zbrojních výdajů je správný, legitimní, a když se přitom naznačí, že má Evropa snižovat své obchodní přebytky tím, že bude kupovat více amerických zbraní, má to racionální základ.

Jenže nová německá vláda vůbec nemá v programu zvyšování výdajů na obranu a také je otázka, zda může EU nařizovat výrobcům oceli nějaké objemové limity. Těžko také říci, zda je takový cíl deklarován a jak blízko k Trumpovi má anonymní zdroj článku v Der Spiegel.

K téže věci se vyjadřuje i Wolfgang Münchau v dnešním komentáři pro Financial Times. Odpověď na otázku, zda je možné „obchodní války snadno vyhrát“, jak říká americký prezident Donald Trump, záleží do značné míry na vašem soupeři. Pokud je jím Německo, země s přebytkem běžného účtu platební bilance ve výši osm procent HDP, potom „ano“ – obchodní války se vyhrávají snadno.

Amerika ale dost dobře přímo na Německo cílit nemůže. Jako člen EU nemá Německo samostatnou obchodní politiku. Jako člen eurozóny nemá samostatnou národní měnu. Partnerem USA je EU (v obchodní politice) nebo eurozóna (v měnové politice). Ale také eurozóna má přebytek běžného účtu 3,5 procenta HDP.

Evropská protikrizová strategie od roku 2012 byla podle Münchaua krátkozraká. Vytvářely se velké přebytky a svět je měl absorbovat. Proč to bylo krátkozraké? Protože je logické, že pak přichází protekcionistická odpověď.

Cla na ocel jsou taková postranní zábava. Kdyby USA zavedly 35procentní cla na evropská auta, bude to podle výpočtu bruselského think tanku Bruegel znamenat ztrátu 17 miliard eur ročně.

Brad Setser píše, že Trump a jeho poradci se soustřeďují většinou na Čínu. Čtvrtina amerického obchodního schodku je s Čínou. Je to dvakrát více než schodek s eurozónou a pětkrát víc než s Německem.

Podle Setsera je ale větší problém schodek s vyspělými zeměmi, s EU a s eurozónou. Většinu relativních přebytků běžného účtu na světě dnes vytvářejí vyspělé země. Souvisí to také s jejich velmi přísnou fiskální politikou. Čína ji má relativně volnou a její přebytek běžného účtu činí pouhých 1,4 procenta HDP.

K podobným závěrům docházejí i David Hoffman a Erik Lundh v komentáři pro Bloomberg, kde vysvětlují, v kolika různých zemích se vyrábějí komponenty pro mobilní telefony, které jsou nakonec sestaveny v Číně a deklarují se jako čínský export. Navíc se objevují nové trendy. Novou velkou továrnu na inteligentní obrazovky postaví firma Foxconn v americkém Wisconsinu.

S tím souvisí i otázka do Debaty JM s ekonomy pro tento týden.

Má smysl, aby se dnes USA bránily dovozům z Číny, když robotizace bude postupně přece jen vracet některé výroby do vyspělých zemí? A co si myslíte o Trumpových clech na ocel a hliník? Má Trump v tomto ohledu vůči EU podle vás nějaký transakční plán? A měly by Německo a eurozóna nějak omezovat svoje obchodní přebytky?

Debata Jana Macháčka