Americká Sněmovna reprezentantů poměrem 419 ku 3 rozhodla rozšířit protiruské sankce. Do zákona byla sněmovnou přihozena ještě Severní Korea a Írán, poměr hlasů je ale podobný jako v americkém Senátu, který jako iniciátor již před více než měsícem hlasoval v téže věci v poměru 98 ku 2. Podstatné je, že zákon se nepřímo týká i evropských společností, které investují do projektu rusko-německého plynovodu Nord Stream 2 a plynovodu Blue Stream, který má do Evropy vést ruský plyn přes Turecko.
Investorem u plynovodu Nord Stream 2 je kromě ruského Gazpromu i řada německých firem, další německé firmy jsou mezi dodavateli. Italská ENI je investorem v projektu Blue Stream, britsko-nizozemský Shell investuje do terminálu na zkapalněný ruský plyn v Baltském moři, kterého se nové americké sankce týkají rovněž. Sankce mají postihnout i plynovod z Ázerbájdžánu do Gruzie, kde je pro změnu investorem firma British Petroleum.
Evropská komise chystá žalobu u WTO, Amerika prý prosazuje zájmy svých energetických společností. EU též spoléhá na dohadovací řízení mezi Senátem a Kongresem, do kterého chce její diplomacie aktivněji vstoupit. Naopak žádné prezidentské veto se konat nemůže, americký prezident se logicky nemůže stavět takto silným většinám.
Odpovězme si na pár nejdůležitějších otázek:
1. Jak to souvisí s americkou vnitropolitickou situací?
Velice úzce. V USA panuje v souvislosti s vyšetřování Trumpa a jeho okolí kvůli ruským vazbám a v souvislosti s ruskými pokusy ovlivňovat americké volby totální protiruská nálada, možná až hysterie. O Rusku mluví i ten, kdo ani neví, kde Rusko je, i ten, kdo si na ně dvacet nebo třicet let nevzpomněl. Demokraté nemohou Rusům přijít na jméno, připisují jim zásluhu na Trumpově vítězství. Tradičně protiruští republikáni nemohou logicky zůstat pozadu a musí je ještě trumfnout. Prezident nechce dopustit, aby se jevil jako proruský. Iniciativu a řízení zahraniční politiky přebírá od oslabeného prezidenta Kongres. O Evropu v tuto chvíli Američanům nejde, o nějakou EU už vůbec ne. Jde o to, že Amerika cítí, že musí ukázat Rusku svaly. Americká média v této souvislosti EU ani moc nezmiňují.
2. Jaký je postoj EU?
EU vůbec v tomto směru není jednotná. Proti Nord Streamu 2 je Polsko a všechny pobaltské státy (a také Ukrajina, která má v Americe docela silnou lobby). EK tudíž nemá právo prezentovat nějaký svůj jednotný odpor. Postoj české diplomacie zatím není zcela jasný. Premiér Sobotka nedávno vyjádřil odpor proti Nord Streamu 2, ale zároveň se česká diplomacie snaží spíše distancovat od Polska a z kuloárů Černína lze zaslechnout i hlasy blízké německé SPD: lepší Rusko, které chce obchodovat a prodávat plyn za světové ceny, než agresivní Rusko, které hlavně zbrojí. Naše námitka – co když budeme mít nakonec obojí?
3. Prosazuje Amerika zájmy svých firem, které chtějí do Evropy přes Polsko dovážet zkapalněný plyn?
Ano, ale to není nic nového pod sluncem. Amerika vždy dokázala kloubit své ekonomické zájmy s idealismem v zahraniční politice nebo s bezpečnostně-obrannými cíly. Amerika byla vždy proti ruským plynovodům, které mají svírat Evropu jako kleště a které obcházejí tranzitní země na východě EU i tranzitní země mezi EU a Ruskem. Bylo tomu tak za G. W. Bushe i za Obamy, už dávno před ruským zabráním Krymu. Dosud Amerika sázela na diplomatické kanály a přesvědčování. Teď přišla k razantní akci, to je jediný rozdíl.
4. Co je na tom nejhorší?
Může dojít k oslabení spolupráce v rámci NATO. Důvěru mezi evropskými státy a USA podkopává už spor o klimatickou dohodu, hrozba omezování vývozu německých automobilů a nyní sankce v oblasti energetiky.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
